Když jsem na ní konečně přestala zírat tak jsem pomalu začala uvědomovat co se vlastně stalo. Viděla jsem jak to auto co v něm byla ta dívenka jede a ztrácí se mi z dohledu. Ulevilo se mi. Byla jsem ráda že to skončilo. Tak jsme jeli dál a já se zase zabrala do svých myšlenek.
Doufám že se vám tento příběh líbí budu ráda za každý názor. Btw vím že jsou pokračování kratší ale nemám moc času.
