,,Že do Ameriky nepatřím jsem zjistila už v patnácti. Připadá mi, že Američané jsou někdy tak primitivní. Byl jsi někdy v Americe?" Zeptala ses zapálená do tvého monologu.
,,Ne." Usmál jsem se když jsi pokračovala. Slyšel jsem, teď jsem opravdu slyšel jak máš jemnou holandštinu. Ten tvůj americký přízvuk.
,,Ty holky, bože, všechny jsou tak ukecané, falešné a upištěné. Já byla vždycky divná, ale s tím jsem se už smířila. Taky mě hrozně iritovalo, že je dospělost v Americe až od jednadvaceti let. Většina je stejně asi tak vyspělá, že by oficiální dospělost potřebovala až od dobrých čtyřiceti." Smál jsem se. Máchala jsi u toho tak rukama, prožívala to, neustále měnila výrazy, i když nejvíce převládal ten otrávený. Přišlo mi vtipné jak ses po tvém monologu najednou uklidnila, opět zavřela oči a pokračovala v poslouchání hudby a tvém obvyklém chování. Tichém a nenápadném..
ČTEŠ
Vinyl
Short Story,,Here's to the kids who care more about music than popularity." She said and i fell in love. #2 in ShortStory [15.2.2016]
