,,Kolik ti je?" Zeptala ses mě po chvíli, kdy byl naprostý klid a já si tě jenom představoval jako takovou tu podivínku v americké střední škole.
,,Dvacet." Odpovídal jsem jednoslovně, protože jsem pořád uvažoval nad svou myšlenkou. Upřímně, bylo mně tě líto. Ne protože jsi nezapadala, hádám že to nebylo to, co by ti příliš vadilo. Ale protože jsi byla v obklopení lidí, v jejichž blízkosti já bych nepřežil asi ani dva dny a pravděpodobně ten druhý den už bych si vázal lano k basketbalovému koši, který musí mít každá "pořádná" americká rodina na zahradě.. Ale co já vím že?
ČTEŠ
Vinyl
Short Story,,Here's to the kids who care more about music than popularity." She said and i fell in love. #2 in ShortStory [15.2.2016]