Ztracená [Pozastaveno]

:3 ÚKOL :3

Cejtila jsem, že se dneska něco stane a bylo jasné co. Večer jsem se šla projít, když v tom se všude okolo mě vynořili upíři. On o taky bezva nápad jít se v noci projít sama, nadávala jsem si. Chystala jsem se utéct, ale jeden z nich mě chytl pod krkem a švyhnul se mnou o zem. Probudila jsem se až v nějakém pokoji a přede mnou stál on, ten co mě unesl.

Upír : Konečně tě máme *smích*

Aiko : Co po mě chcete ?!

Upír : Tvoji krev a sílu pro našeho krále

Chtěla jsem ještě něco říct, ale to už mě chytil pod krkem a začal dusit, když už jsem měla na mále tak mě pustil. Já už radši mlčela a šla jsem za ním potichu jak myška. Došli sme do velké síně a na mě okamžitě padly pohledy všech upírů v sále. Cejtila jsem jejich pohledy a byly mi velmi nepříjemné. Pomalu jsem vystupovala schody ke králi. Když mě uviděl stoup si a přišel ke mě. 

Král : Jsi opravdu k sežrání :P * oblíznutí *

Začala jsem se klepat a obávala se toho co příjde. 

Král : Musíme tě připravit za chvilku je čas. Chytil a mě vedl mě k jeho křeslu, ale v tom se začali objevovat kluci a měli na sobě jiné oblečení než obvykle. 

Aiko : Kluci!! 

Chtěla jsem se k nim rozeběhnout, ale král mě zastavil. Kluci na něj začali utočit a upíři zase útočili na kluky. Urie se objevil u mě a přenesl mě někam na balkon. Okamžitě mě obejmul. 

Urie : Díky bohu. Si v pořádku. 

Aiko : Ano jsem :D

Aiko : Lindo !!!!!

Král zhypnotizoval Lindo. Jak ? Počkat Lindo je vlastně Dhampír a je jeho syn. Král mu říkal něco toho smyslu, že má jít k němu, že budou zase rodina. Lindo došel, až k němu. 

Král : Ty jsi takový ubožák XD 

Lindo se na něj podíval a jeho oči se změnili zpátky na normální to král nečekal a Lindo mu ruku vrazil přímo do srdce a vyrval mu ho z těla. Král začal ztrácet barvu a padal k zemi, najednou se proměnil v prach. Všichni si mysleli, že už je po všem, ale kdepak. Král se znovu objevil. 

Král : to jste vážně tak naivní ? * řev * 

Jak král zařval, tak nás všechny odrazil letěla jsem na stěnu a čekala jsem pěknou ránu, ale za mnou se objevil Urie. Nikdo sme se nemohl ani hnout. Když odbyla půlnoc, tak se moje oči změnili barvu a kolem se vznikla velká záře.

Všichni na mě koukali, ale já jsem byla v duchu někde jinde. Byla jsem na nějaké pláni a předem byla velká tmavá kytka. Mezitím co já jsem byla na pláni sem ve skutečnosti šla směrem k soše u krále. Ten když si toho všiml, zvedl velký stůl a hodil ho po mě, ale Rem ho naštěstí odrazil. Došla jsem až k soše, v jiné realitě k té kytce a zabodla jsem do ní nůž. Pak jsem se probrala z tranzu a zjistila jsem, že jsem do sochy vrazila nůžky, které jsem sebrala cestou. Ze sochy vytékala krev a král už definitivně zmizel. Začala jsem padat na zem, ale Urie mě stihl chytit. 

Urie : Aiko ! Aiko ! Aiko ! 

Aiko : Urie 

Urie se ke mě naklonil a políbil mě. V tu chvíli se mi v hlavě ozval hlas .................. ( Dobře nebudu napínat :D XD ) 

V tu chvíli se mi v hlavě ozval hlas. Je čas odejít ( XD )

Aiko : Sbohem 

Všichni : Jak to myslíš ? 

Aiko : Jdu dál tohle není můj svět. 

Urie : Ne to nemůžeš !!! 

Aiko : Musím. Sbohem... 

Aiko se rozplynula Uriemu v rukách a zmizela do dalšího světa.

Doufám, že se kapča líbila :D Přece ten příběh nemůže být tak krátkej :D 

Demi :*