†My Story, My Life†

Hallo...I ts me...

„Slečno Gabrielo jestly chcete spát tak spěte doma, ale ne v mích hodinách" rozlehlo se třídou a já se napřímila.
„Když ja bych spala, ale poslední dobou se mi zdají samé podivné sny!" odpověděla jsem a zase si lehla na lavici. Škola je přece od toho, aby se v ní spalo. Nebo ne?? To tak příjde jen mě?? V poslední době toho je na mě prostě moc! Škola, domacnost, kapela...jo to jsem vlastně neříkala a ani o mě nic nevíte. Tak vám to řeknu teď...

Jmenuji se Gabriela....Gabriela Kateřina Navrátilová. Je mi 14 let a chdím na základku. V mojí třídě jsou převážně retardi... A já nejsem vyjímkou. Chodím do 8.A a zde se mnou chodí i má nejlepší kamarádka Teri. Do 9 poté chodí i můj nejlepší kamarád a přítel Teri...Peťa. Do třídy moc nezapadám a proto jsem takova ta ne moc osaměla, ale z části ano. Mou jedinou zachranou je kapela. Ano mam kapelu s kamarády. Jediná moje záchrana mám pozici zpěvacky tak i má dálší kamarádka Aďa. S tou se znám už rok a musím říci že vědšího blázna opravdu neznám. No a pak je tu má rodina!!! Máma, její přítel, ségra (vlastní) a brácha (nevlastní). A to je vše. Tohle je vse o mě.

„Gábino dej mi žákovskou na stůl! Už mě to tu nebavý dívat se na tvůj otrávený výraz a přemýšlet co tam děláš s tím nenápadně schovaným mobilem. No a když už jsme u toho ten mobil vem sebou. Moc ráda se podívám co tam děláš."
„O kurvaaaa" řekla jsem si v duchu. Vyhrabala jsem se z téměř poslední lavice, seskočila jsem schůdek a šourala se k učitelce fyziky.
„Ten mobil!!" zaječela na mě tím jejím otravným hlasem. Otočila jsem se a šla pro mobil, na kterém jsem měla rozečtený příběh.
V tu chvíli jsem si uvědomila že na něm nemám heslo a že si může vše přečíst.

„No a jsem v píči" řekla jsem tak aby mě neslyšela učitelka. Teri to ale slyšela a začala se smát..
„Děkuji...tak co to tady má...." nedořekla to a já myslela že se hanbou propadnu.

Ahoj tak tady je nový příběh...doufám že se vám bude líbit...