Cinderella √

I have no idea who she was..

Louis's part:

Je to nuda. Jelikož mají všichni masky, tak nevím, kdo je kdo. I kluky jsem tady někde ztratil. Ještě chvíli tak postávám se skleničkou v ruce, když si všimnu dívky, která je na to stejně jako já. Nudí se. Celkem by mě zajímalo, kdo to je. Snad to poznám podle hlasu. Pomalu k ní dojdu a chvíli si ji jen prohlížím. Kdo by to tak mohl být?

"Smím prosit?" zeptám se a když se otočí, jsem okouzlený jejíma očima. Jako bych je někde viděl, ale kde, že? "Samozřejmě" odpovídá mi, pokládá svoji skleničku a jde směr taneční parket, hned se mnou po boku. Hudba hraje pomalá a i když se asi neznáme, nepotřebujeme slova, je prostě mezi námi takovéto příjemné ticho.

"Můžu hádat kdo jsi?" zeptám se jí teda, když ona se k mluvení moc nemá. Já chci vědět, kdo to je a budu mluvit tak dlouho, dokud se aspoň něco nedozvím a momentálně mi je úplně jedno, že mě každé slovo, co řeknu, bolí. "Můžeš to zkusit, ale stejně se nedozvíš, kdo jsem." odpoví mi. "Takže začneme. Jsi herečka?" ptám se postupně. Jen zavrtí hlavou v nesouhlasu. "Jsi modelka?" zkouším to znovu. "Musím tě zklamat, ale jestli jsi si nevšiml, na modelku jsem moc malá." řekne mi.

"Takže jsi zpěvačka?" "Jo, jsem zpěvačka." konečně se dočkám kladné odpovědi. "Teď se ale budu ptát já." řekne a hned pokračuje. "Jsi zpěvák?" ptá se. "Jo, jsem." odpovím jí. "Jsem dobrá. Takže dál. Sólo nebo ve skupině?" ptá se dál. "Ve skupině. Ty?" zeptám se jí nazpátek. "Taky." a pomocí otázek se náš rozhovor prodlužuje, ale stejně pořád nevím, kdo to je.

Takhle tančíme a povídáme si už několik hodin. Najednou začne u nás něco tiše pípat. Ona přestane tančit, mírně si nadzvedne sukni, takže můžu vidět její boty a ke mě se vrací s mobilem v ruce. "Kde si vzala ten mobil?" ptám se jí okamžitě, protože mi tohle hlava nebere. "Měla jsem ho připnutý k noze." odpoví jednoduše. Hlavně že jsem se jí díval na boty, ale mobilu si nevšimneš Tomlinsone! "Už budu muset jít. Bylo to tady s tebou super, snad se ještě někdy potkáme. Zatím se měj princi" řekne a hned nato mizí v davu.

Utíkám hned za ní, sundávám si masku, zatímco ona vybíhá i s dalšími dívkami z divadla přímo do přistaveného auta, které okamžitě vyráží na cestu. Když už se chci vydat zpátky dovnitř, upoutá moji pozornost bota černá lodička. Úplně stejná jako měla moje neznámá, ještěže jsem se jí na ty boty dívám. Chvíli si botu prohlížím a všimnu si, že zespoda je vyryto P.L.E. To budou nejspíš iniciály.

I s botou se vracím dovnitř, kde trefím na kluky. Poznám je, protože už mají taky sundané masky. "Kde jsi byl Tommo? Celý večer si tancoval jenom s jednou holkou, kdopak to byl?" ptá se mě Harry. "Nemám tušení, kdo to byl, ale zjistím to. Je to moje popelka."

Perrie's part:

S mým neznámým, jak jsem se rozhodla mu říkat, princem, tancuju celou dobu a vůbec mi to nevadí. Jediné, co mi vadí je to, že nevím kdo to je. Podle hlasu bych tipla, že je stejně jako já nemocný. Celý večer si klademe otázky. Najednou se mi u nohy rozbrní a rozvoní mobil jako upomínka blízké půlnoci. Přestávám tančit, mírně si nadzvednu sukni šatů a k mému neznámému se vracím už s mobilem v ruce.

"Kde si vzala ten mobil?" ptá se mě zmateně. "Měla jsem ho připnutý k noze." odpovídám jakoby to byla samozřejmost. "Už budu muset jít. Bylo to tady s tebou super, snad se ještě někdy potkáme. Zatím se měj princi" řeknu a hned nato mizím v davu.

Probíhám v davu a všimnu si, že holky stejně jako já rychle běží z divadla. Při mém běhu mi ale sklouzne z nohy moje lodička. Nezastavuji se nad tím a běžím dál rovnou do našeho přistaveného auta, které okamžitě vyráží. Ještě se otáčím směrem k divadlu, když si všimnu, že můj princ za mnou běžel. Má dole masku a já konečně zjišťuji, kdo to byl.

To ne. To je Louis. Louis Tomlinson, člen One Direction, bývalý kamarád mého bývalého přítele. To ne. A víte, co je na tom nejhorší? Asi jsem se zamilovala. "Perrie? Kdo byl ten, kdo s tebou celou dobu tancoval?" ptá se mě Jesy. "Byl to Louis. Tomlinson. A dřív než se budete ptát, on neví, kdo jsem já. nebo spíš kdo byla ta osoba pod maskou." odpovím jí a v autě je hned nato ticho. "Pezz? Kde máš botu?" zeptá se mě se smíchem Jade.

"Asi mi spadla, když jsem utíkala." řeknu a nijak se nad tím nezamýšlím. "Ty jsi vážně jako popelka. Schválně, jestli i tahle pohádka bude mít šťastný konec." řekne opět Jesy. Tak to pochybuju Jess, to pochybuju. Pomyslím si a pohodlně se usazuju. Když přijedeme na letiště, auto nás zaveze hned na ranvej z které rychle nastupujeme do letadla, kde se všechny převlečeme do něčeho pohodlnějšího.

Letadlo má vzlétat, tak se všechny usadíme. Já si tentokrát sednu dál od holek, chci být sama se svými myšlenkami o 'mém' princi. Schválně jestli nade mnou taky přemýšlí, protože já ho z hlavy jen tak nedostanu.

Druhá část za dnešek. Co si zatím myslíte o tomhle příběhu? Komentujte a bla bla bla :D