Perrie's part:
"Lo-u-isi? Co tady děláš?" zeptám se. "Můžu dál?" řekne jenom. Pokynu mu hlavou na souhlas a on vejde. "Počkej moment, jen se skočím obléct." řeknu mu a jdu zpátky do koupelny se převléct. Už převlečená se vracím zpátky za Louisem, který sedí na mé posteli a vypadá duchem mimo.
"Tak co jsi potřeboval?" zeptám se znovu a sednu se vedle něj. "Jen jsem se chtěl omluvit za kluky, jak tě vzbudili." řekne a pak se zase zadívá někam do prázdna. S Louisem jsme byli hodně dobří kamarádi, takže mi to nedá a musím se ho zeptat, co mu je. "Loui? Co tě trápí? A neříkej že nic. Vidím to na tobě."
"Víš jak byl ten ples pro Modest? Určitě jste tam taky byli." řekne a já jenom přikývnu na souhlas. "Potkal jsem tam jednu dívku, no a asi jsem se do ní zamiloval." Takže to cítí stejně. Yes. Kdybych tady byla sama, začnu radostí tancovat. "A v čem je problém?" zeptám se ho.
"Nevím kdo to je. To je ten problém Pezz. Jediné co vím je, že je to blondýnka, která měla na sobě černé šaty, černou masku a nádherné modré oči. Jo a ještě když mi o půlnoci zmizela, ztratila svoji lodičku. Hlavně se mi nesměj, ale pro mě je to moje Popelka." dořekne zasněně s úsměvem na rtech.
"Určitě ji najdeš Loui. Když je to Popelka, tak ten váš příběh musí skončit dobře." řeknu mu a pohladím ho po ruce. "Děkuju Pezz. Už půjdu, ahoj." rozloučí se se mnou a odejde. Takže mě hledá a cítí se stejně jako já. Sám mě asi nenajde, tak si budu muset ke šťastnému konci pomoct sama.
O 14 dní později, zpátky v Londýně
Konečně po 14 dnech doma. LA mám ráda, ale už mi začínalo vadit to teplo. Cestou domů si vyzvednu všechno ze schránky. Jenom samé účty a zase účty. Počkat! Pozvánka na ples.
Dobrý den slečno Edwards. Tímto bychom vás rádi pozvali na náš druhý maškarní ples celebrit. První měl veliký úspěch, takže jsme se rozhodli uspořádat celkem ještě dva plesy. První bude už tento víkend v sobotu a další bude také v sobotu, ale za 2 týdny. Tentokrát nemusíte mít společenský oděv, ale maska povinná zůstává. Nikdo z pozvaných si nesmí sundat masku před půlnocí nebo bude vykázán. Byli bychom rádi, kdybyste znovu přišla. S pozdravem Modest management.
To se mi hodí! Už v LA jsem přemýšlela, jak bych Louisovi mohla pomoct. Budu mu dávat malé nápovědy během plesu i následujících dvou týdnů a na posledním plesu přijdu jenom s jednou mojí lodičkou a odhalím mu svoji identitu, jestli ji uhádne.
Dneska je pátek, takže si musím jít koupit nové šaty. Kufr nechám tam kde je, beru si kabelku, zamykám za sebou dům a chytnu si taxi, které mě hodí na Oxford Street. Když dorazím na Oxford Street, zapadnu hned do prvního obchodu se všemi druhy šatů. Tentokrát zvolím šaty bílé jako sníh s černým páskem a k nim samozřejmě masku stejné barvy.
Koupím si ještě pár věcí a vracím se domů. Šaty přehodím přes dveře skříně a jdu se najíst. Když dojím, chvíli se jdu dívat na televizi, ve které stejně nic není, takže jdu spát. Vzbudím se okolo 10 dopoledne, nasnídám se, pak chvíli ležím u televize, uvařím si oběd a potom se začnu pomalu chystat.
Vlasy si natočím a nechávám je volně. Nalíčím se jemně, protože přes masku stejně nepůjde nic vidět. Ještě zavolám holkách, jestli jdou taky a když mi kladně odpoví, domluvím se s nimi, že mě v sedm vyzvednout a pojedeme společně jako minule.
Ani se nenaději a už se blíží sedmá hodina večerní, takže se obleču do svých šatů, ještě se trošku poupravím a se zvukem klaksonu vycházím ven za holkami. "Páni Pezz. Vypadáš úžasně." řeknou mi. Vědí o mém plánu, jak pomoct Louisovi s hledáním a naštěstí se mnou souhlasí, vlastně kdyby mělo být po jejich, řekla bych Louisovi pravdu hned dneska večer.
Ples se koná na stejném místě jako minule, ani tentokrát se nemusíme bát novinářů. Všechny ženy tentokrát zvolili krátké šaty a muži si jenom místo společenských kalhot, vzali džíny. Vevnitř je to opět krásně vyzdobené. Beru si skleničku od číšníka co projde okolo mě a už jenom čekám, kdy se tady objeví Louis.
Asi po půl hodině nudy, konečně Louis přichází. Víte jak jsem ho poznala. Jednoduše, parta čtyř kluků a poznávací znamení je Harry s jeho dlouhými kudrnatými vlasy. Každý se rozejde jiným směrem a Louis se kouká všude kolem, jakoby někoho hledal. Po chvíli to vzdá a jde k obrazu, který jsem si minule prohlížela já.
Pomalu k němu dojdu zezadu a řeknu. "Smím prosit?" Louis se rychle otočí za mým hlasem a usměje se na mě. "Prý jsi mě hledal Louisi" řeknu mu když se on nemá k tomu aby promluvil a jediné co dělá je, že se na mě pořád usmívá.
"Ano, hledal. Že mi dneska zase neutečeš? A jak to že víš kdo jsem?" zeptá se mě. "Prostě to vím a neřeš jak to vím. To ti slíbit nemůžu, ale slibuji, že dneska ti aspoň trošku poodhalím, kdo jsem. Budeš dostávat malé nápovědy během celého dnešního plesu i během příštích dvou týdnů. Na příštím plese se tě zeptám, kdo jsem. A pokud uhodneš správně, řeknu ti teda kdo jsem."
Louis jenom přikývne a už mě táhne na parket. Tancujeme zase celou noc a Louis se mě ptá na různé otázky, na které mu odpovídám. Ale jakmile odbije půlnoc, utíkám zase pryč. Rychle z kabelky vytahuji lísteček pro Louise a pokládám ho na schody. Vběhnu do připraveného auta a odjíždím pryč. Už to nebude trvat dlouho můj princi a budeme spolu.
Louis's part:
Jsem ti blíž než si myslíš, jen se musíš pořádně dívat okolo sebe. ;) Uvidíme se na dalším plese, princi. A dones mi prosím moji lodičku, co jsem ztratila na prvním plese ;) S láskou tvoje Popelka
Čtu si těch pár řádků pořád dokola. Je mi blíž než si myslím. Kdo je v mém okolí blondýnka s modrýma očima? Napadá mě Perrie, ale to je blbost. Nebo ne? Uvidím. Kdyby to byla vážně Perrie, neměl bych nic proti. Perrie je skvělá kamarádka, je úžasná, ale byla Zayna, takže jsem nad ní nějak víc nepřemýšlel.
Tak na dalším plese, moje Popelko.
ČTEŠ
Cinderella √
Fanfiction"Konečně jsem tě našel." řekl a usmál se na mě tak, jak to umí jenom on. "Ale bez mé pomoci bys mě hledal ještě dlouho." Příběh o tom, jak princezna pomůže svému princi v hledání jí, protože jinak by se svého šťastného konce asi nikdy nedočkala.
