Dark Haven

Úvod

Tiše

Povím vám příběh

Dvanáct sil
Dvanáct duší

Odlišné od zbytku

Různá města. Různé země.

Něco je špatně

Co je to?

Pozor..

Pokud jste ji viděli
Nikdy nekřičte, dostane vás

Budete umlčeni, navždy

Nic není normální

Při její blízkosti
jim dochází síly, slábnou, nemůžou se bránit

Chce je dostat
Zničit jejich síly


Ta neznámá moc
která se zničeho nic objevila

~~~~~~~~~~~~~

"To si ze mě děláte, ale už prdel, ne?!"

Rána pěstí udělená stolu šla slyšet snad až přes zavřené dveře kanceláře.

"Bohužel pane. Další banka, která byla vykradena bez jakéhokoliv povšimnutí.. Určitě to byli zase ti z té neznámé skupiny kriminálníků."

Mladík, který měl vyřídit tuhle zprávu vedení, stál trochu skrčený u stolu svého šéfa a čekal, co bude dál. Popravdě, docela se bál, že jednu chytne či že schytá ránu od něčeho, co poletí místností.

"Ovšem, že to jsou zase oni! Kurva!"
Místností se opět ozvala rána do stolu.  Po této ráně nadskočil i hrníček s kafem, které se krapet rozlilo okolo.

"Tohle už snad není možné, doprdele! Tohle se děje jenom někdy, ne neustále, jen někdy..sakra.."

Zamyšlený stařík, který již dvakrát udeřil desku stolu sáhl po ubrousku a utřel kafe okolo hrnku.
Ubrousek zmuchlal, co se dalo a hodil vedle hrnku, než se uvelebil do svého křesla.

"Ono nestačí, že je venku chaos. Ne, ono se do toho musí přisrat ještě nějaká zasraná neznámá banda, která zatěžuje všechny policie na světe! Jak je to kurva možné?! Spáchat toho tolik na tolika místech?!"

"Máte pravdu. Je to hrozné. Hlavně to venku.. Je to divné. To všechno.. Zemětřesení, záplavy, sucha a to slunce.. Ah."

Stařík pokýval hlavou.
"Ano, přesně to."

Než stařík stihl ještě něco dodat před obličejem se mu naskytla obálka.
S pozvednutým obočím se podíval na obálku a hned na to na mladíka, co mu ji podával.

"Našli jsme to u banky, když jsme ji šli kontrolovat."

Stařík neváhal a sebral obálku z rukou mladíka.
Doslova ji trhal, aby se dostal k dopisu co byl vevnitř.. jen kdyby věděl, že ho tento krátký dopis rozčílý ještě víc..

'Zdravím. Po našem odchodu jsme vám nechali v již poloprázdném sejfu tento kratký dopis.
Za prvé vám chci, jakožto boss mé skupiny poděkovat za tak úžasný přístup k bance. Ostraha by si měla pořídit naschlouchátka  a nebo by jste měli přijmat lepší lidi, popřípadě nějaké ty doplňky. I když když ted o tom tak uvažuji. Hah, na mé lidi vážně nemáte. Omlouvám se zda se vás to nějak dotklo, ale pravda se vždycky špatně poslouchá. A na to že jsme byli tři..? Pff.

Za druhé. Neradil bych vám se do nás srát. Máme své problémy, které musíme vyřešit a není to zrovna jednoduché. Hlavně, když vlastně nevíte proti komu máte tu čest. Nechte nás prostě být, než urovnáme své problémy, které nás též nemají moc v lásce a bude to v pořádku. Možná, že i necháme žít celé lidstvo, uvidíme~

A za třetí.. Doufám, že jsem vás moc nenaštval. To by mě mrzelo~

S pozdravem.. Avšak vy nás jednou poznáte.'

"Pane?"

Stařík rozzuřeně hleděl na papír a pořád četl těhle pár řádku, než..

"Tak dneska mě už nic nenasere.."

*******************************

Ahoj moji magůrcu c:
Kk. Místo toho, aby jsem konečně pohnula s povídkama na přání + se svýma povídkama, jsem začala psát něco nového!

Tak co? Líbí se vám úvod?
Už mám i první kapitolu, ale tu