It's only SONG

Chapter one

,,Zítra jdeme na náštěvu k Sašovcům. Nathánek má narozeniny." Oznámila mi mamka. Kývla jsem. Tam bude hromada lidí, teda dětí. A já je zase budu hlídat. Sama!

,,A bude tam i ten Matouš, tak se hezky obleč." Super! Nějakej namyšlenej idiot co mi bude kecat do toho jak mám hlídat děti. To mám radost. Ale budu to muset přežít. Je to Nathanův brácha.

Připravím si napostel světlý džíny, bílé tričko a mikinu. Všechno to složím a položím na stůl. Lehnu si a během vteřiny usnu.

---

,,This is the end..." Zazní mi můj nenáviděný budík. Aneb písnička Skyfall od Adele. Zvednu se a protáhnu. Obléknu si připravené oblečení, učešu se a na ruku si dám takový ty plastový náramky. Popadnu batoh a jdu do koupelny. Po vyčištění zubů si jdu udělat kafe. Bez toho nevydržím den, a to tenhle bude hodně dlouhej.

Ve škole den přežiju. Po konci poslední hodiny se vecpu na oběd. Jakožto deváťák mám i svá práva. A jedno zní že máme přednost na obědě. Sednuvsi ke svému obvyklému stolu a sním pár brambor. Pak to odnesu. Nejsem anorektička ani nic takového, jen mi nechutná ve školní jídelně. Po cestě domů poslouchám písničky. Doma jen hlídám Bee aby se mamka mohla připravit. Já se jen znovu učešu a dám si řasenku a bezbarvý balzám na rty. Pak pro nás přijede táta s Chrisem - to je můj šestiletý brácha. Já se vtěsnám mezi Bee a Chrise.

Cestou si uvědomím že jedem poblíž domu mojí kamarádky Dity. Pak zastavíme asi po pěti minutách u jejich domu. Dovnitř nás pustí Bathanova máma, Markéta. Vejdem dovnitř a zujeme se, sundáme bundy a vejdeme do obýváku.

Jelikož jsem tady poprvé, tak se všude rozhlížím. Můj pohled se zastaví na obrazu tří dětí. Malá Keira, Nathan a Matouš. Pozdravím se tam se všema. Můj pohled však dkončí na neznámé osobě.

,,Ahoj, já jsem Matouš" podá mi ruku.

,,Elis" usměju se. Je jiný než bych čekala. Takový, normální.

,,Elis! Půjdeš s Bee za dětma nahoru? Nemůže tam být sám." Jako odpověd jsem Bee vzala a šla jsem nahoru.

,,Tak co tu vyvádíte?" Zeptám se když tam dojdu i s Bee. Chvilku si tam s nima jen hraju, pak si sednu na stoličku a koukám se na ně.

,,To je blázinec co?" Usněju se

,,Jo. Ale tos měl být na horách. Tam jich bylo víc..."

,,Nechci vědět." Odpoví Matouš a hodí Nathanovi balónek. Nřjakým nedopatřením skončí i u mě, tak si všichni pinkáme.

Pak se vydáme dolů, protože Nathan si rozťízne dort a rozbalí dárky. Pak už jdem zase nahoru.

Asi po půl hodině dá Matouš Nathanovi svůj dárek.

,,Nathane, tohle je Fingerboard.tohle si vezmi k sobě a tohle budu mít u sebe protože bys to ztratil." A odejde do svého pokoje, čimž udělá chybu. Nathan s Rózou mu tam vlítnou a Chris hned po nich. Začnem je házet do Matoušovo velké postele. Já 'odpadnu' po patnácti minutách a Matouš chvilku po mě. Děti vlítnou zase do Nathanova pokoje, ale já chytnu Rózu a hodím ji zase na postel. V tu chvíli vejde do pokoje mamka.

,,Co tu děláte?" Zeptá se zvědavě.

,,Házíme špunty na postel" odpovíme jednohlasně. Chvilku se tam mamka rozhlíží a pak zavadí pohledem o piano.

,,Ty hraješ?'' zeptá se Matouše.

,, Ehm, jo..." Odpoví váhavě.

,,Zahraješ něco?"

tak si Matouš sedne a začne hrát. To je ta melodie, kterou nesnáším protože ji mám jako budík. Ale v jeho provedení se mi zdála skvělá. Podívala jsem se na něj. Díval se na mě. Měl krásně oříškové oči. Hraje a dívá se u toho na mě, jak to zvládá?

Píseň dohrála a já si uvědomila že na něj pořád koukám.