Odloučení na krátkou dobu ublíží víc než odloučení na dlouhou dobu. Ne vždy je to pravda...
•••
"Slečno, jste v pořádku? Nevypadáte dobře. Zajděte na ošetřovnu, tady máte omluvenku." řekl mi učitel na biologii. Už tři hodiny sedim v tomhle pekle. Ráno jsem se probudila úplně rozbolavěná. S námahou jsem si na sebe vzala legíny a tričko, do ruky svetr a batoh. Došla jsem do koupelny kde jsem se pokusila probudit opláchnutím obličeje studenou vodou. Nepomohlo to. Své věčně zacuchané vlasy jsem si rozčesala aspoň tak aby se z nich něco dalo udělat a stalbse z nich chaotický drdol. Nakrémovala jsem si obličej a následně jsem dala korektor abych zakrLa aspoň trochu kruhy pod očima. Stejně tam byly takže nevím k čemu korektor je... Balzám na rty a hotovo. Běžela jsem do kuchyně abych si vzala sušenku na svačinu. Nesnídám. To je moje pravidlo a i když se všichni snaží o opak tak nesnídám. Pak už jenom hodinová cesta do školy a peklo může začít.
Teď právě mířím do posledního patra do ošetřovny. Chvilku po zaťukání mi otevírá sestřička. Sednu si na židli a podám jí omluvenku. Napíše mi že můžu domů z důvodu ztráty energie. Takhle mi to tam vážně napsala. Šouravým krokem se vydám ven ze školy a jdu na nejbložší zastávku. Asi za deset minut mi jede autobus tak nastoupím a vyrážím na hodinovou cestu domů. Doma padnu do postele a usínám.
Nemůžu si to přiznat, ale nedokážu bez něj být a to jsem ho viděla jak dlouho? Dvě, tři hodiny? Nevím jak dlouho přežiju...
•••
Taková krátká kapitolka o ničem... Ale to občas život bývá ne?
YOU ARE READING
It's only SONG
Teen Fiction,,To je úžasný!" řekla jsem do ticha. Usmál se. Viděla jsem to! ,,Chceš to zkusit?" Zeptal se. ,,Nene, já jsem úplnej antitalent. Fakt ne." Ale to už mě táhnul k pianu. ,,Neboj se, je to lehké." A začal mi vysvětlovat jak se hraje skyfall. --- No...
