It's only SONG

Chapter two

Minuta stačí aby člověk zjistil jestli se mu někdo líbí, hodina jestli ho miluje, den jestli by s nim dokázal prožít život, ale poté na něj celý život zapomíná.
•••
,,To je úžasný!" řekla jsem do ticha. Usmál se. Viděla jsem to!
,,Chceš to zkusit?" Zeptal se.
,,Nene, já jsem úplnej antitalent. Fakt ne." Ale to už mě táhnul k pianu.
,,Neboj se, je to lehké." A začal mi vysvětlovat jak se hraje skyfall.
---
,,To nejde! Já to prostě nedám!" Řeknu poté co to po stoprvní pokazím.
,,To ne, jen se nesoustředíš." Má pravdu. Jak se mám soustředit když sedí přímo za mnou? Kůže mě pálí na tom místě kde se mě dotkne a jeho dech za svým krkem mě naopak příjemně chladí. Už to nevydržím. Rychle se zvednu a stoupnu si ke dveřím.
,,Jsem na to vážně levá. Ještě půl hodina na tom a měl bys to komplet rozladěný."
,,Nepodceňuj se tak. To bys měla vidět mě vždy když se něco začínám učit." Ok, tak to nevím no..
,,Určitě ti to jde líp než mě teď. Já nejsem na piano, spíš zpívám." Tak a teď jsem si to zavařila.
,,Tak se domluvíme. Já budu hrát na piano a ty se Skyfall naučíš nazpamět. " řekl téměr jako rozkaz.
,,Fajn."řekla jsem poraženecky a jako jsem se urazila.
,,Ono se to uráží jo?" Řekne se smíchem.

,,Dobře, tak si tu zůstaň. Já jdu vedle." A s těmi slovy odejde do pokoje za prckama. Ihned se zvednu. Jo, nejsem normální, normální holka by tam začala šmejdit ale já taková prostě nejsem. Vejdu za nima do pokoje a okamžitě chytnu svého bráchu a začnu ho lechtat.

,,Takže dobrý?" Zeptal se.

,, Jo. Ale nedomlouvej nic beze mě!" Řekla jsem se smíchem.

Kývl a já jsem se podívala na Chrise. Hrál si s nějakou věcičkou.

,, Co to máš?" Zeptala jsem se ho.

,, Nevím. To tu Natánek měl tak jsem se na to chtěl kouknou." Občas to bývá strašně vychytralej kluk. Až mě to děsí.

,,Dobře, nerozbij mu to, ano?"

,,Jak by to mohl rozbít? Je mu pět..." Namítl Matouš.

,,Nechtěj vědět. Mám jmenovat co všechno rozbil?"

,,Bez toho se obejdu." Usmála jsem se. Alespoň jednou jsem vyhrála!

Následujících deset minut jsme si s Matoušem pinkali balónky zatímco se Chriss snažil vyřešit tu hru. Bylo to úžasné, dokud zase nepšišla mamka.

,,Elis, za chvilku přijďte s Chrisem dolů. Pojedem." Na mém obličeji kde se předtím rozléval úsměv se objevil smutný obličej.

,,Jo, za chvilku přijdem." Řeknu a pinknu do balónku. Odletí ode mě stejně jako moje dobrá nálada. Po pár minutách řeknu Chrisovi ať to uklidí. Matouš z toho pokoje odejde s náma. Celou dobu se na mě divně dívá, až mi to přijde divný. V předsíni se se všema rozloučím, na Matouše mávnu protože se k nám nedostane. V autě dám Chrissovi mobil. Vybere si hru a hraje ji celou cestu domů. Doma už se jen převléknu, padnu na postel a v zápětí usnu.