New life! [Niall Horan/cz]

16.Díl

*Niallův pohled*

Zaparkoval jsem před barákem a čekal jsem až vypadnou. Teda hlavně ten Felix. Katie by mi tady nevadila. Jeho otázka, když jsme seděli v autě mě zaskočila. Nevěděl jsem co říct a jsem rád že Katie hned zareagovala. 

,,Už můžeš jet'' řekla mi Katie a odešla domů s Felixem

,,Kde si byl?'' 

*Katiin pohled*

,,Ten Niall...Je to tvůj typ ne?''  začal mě popichovat a smát se mi

,,Nech toho!'' zasmála jsem se taky a bouchla ho do ramene. Měl pravdu. Niall je přesně ten typ kluka, který se mi líbí a on to ví. 

,,Máte spolu něco?''

,,Ne, ale měli jsme'' 

,,A co?!'' 

,,Chodili jsme spolu, ale pak jsem se dozvěděla že ještě přede mnou měl nějakou holku s kterou se údajně nerozešel. Tak jsem se rozešla já s ním'' řekla jsem a vzpomněla si na ten den jako by to bylo včera. 

,,To je mi líto'' řekl a objal mě

,,Už jsem v pohodě'' usmála jsem se 

,,Co budeme vůbec dělat?'' zeptal se po chvilce

,,No mohli by jsme zajít do Starbucks'' navrhla jsem to, protože vím jak Starbucks miluje. 

,,Jo!'' řekl, vzal si peněženku, telefon a šli jsme

,,Kde máš vůbec tátu?''

,,Jeli s nevlastní mámou na pár měsíců na služebku'' odpověděla jsem

,,Co ten tvůj nevlastní bratr?''

,,Jo v pohodě. Zatím'' zasmála jsem se

,,Uvidím se s ním?'' zamrkal na mě ve frontě 

,,Jasně!'' zasmála jsem se a bouchla ho do ramene

Stáli jsme ve frontě a když na nás přišla řada všimla jsem si té paní před námi. Vypadala jako máma. Ta žena se otočila a mě se zastavilo srdce a asi jsem zapomněla jak se dýchá. Opravdu to byla máma. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Právě vidím svou matku, která mě vyhodila z domu. 

,,Katie?'' její výraz byl překvapený. Jasně dělej jako bych tu teď nebydlela a ty to nevěděla.

,,Mami?'' 

,,Felixi. Ráda tě vidím'' začala hned a usmála se

,,Dobrý den...'' byl taky udivený ,,...co tady děláte?'' zeptal se

,,Přijela jsem se podívat za mojí malou Katie'' usmála se na mě. To nemyslí vážně že ne?!!

,,Jenže já tě vidět už nechci!'' řekla jsem rázně

,,Tak objednáte si nebo tu budete brzdit frontu?!'' křikl nějaký naštvaný chlapík zezadu fronty

Fel šel tedy objednat a já šla ven na čerstvý vzduch a matka samozřejmě za mnou.

,,Jestli si se přišla omluvit tak už je pozdě, protože já tvojí omluvu nepřijmám!'' křikla jsem na ni. Matka trochu poposkočila, protože se asi lekla.

,,Chtěla jsem jen aby ses vrátila zpátky'' vypadala že bude každou chvíli brečet

,,To sis měla rozmyslet dřív než si mě vyhodila! Zpátky s  tebou rozhodně nepojedu! Školu tu mám už zamluvenou a taky kamarády. To že ty se sem přise*eš neznamená že hned poletím zpět!'' křičela jsem. Fel konečně vyšel ze Starbucks a vypadal na to že se do toho míchat nebude.

,,Udělala jsem chybu a vím to moc dobře, ale to ti nedovoluje na mě takhle řvát! Jsem tvoje matka a budu až do smrti! S tím nic neděláš!''taky na mě křičela. Kolemjdoucí si o nás museli myslet bůh ví co, ale mě to bylo celkem jedno.

,,Felix jdeme prosím!'' otočila jsem se na něj a otočila jsem se k odchodu a Felix šel zamnou. 

,,Tady máš to cappucino'' podal mi pohárek s mým jménem

,,Kam půjdeme teď?'' zeptal se

,,Někam do parku si sednout?'' navrhla jsem

,,Dobře'' usmál se

Šli jsme v tichosti. Bylo to trapné ticho. Nikdy se mi nestalo že bych se zrovna s ním neměla o čem bavit. Spíš nevěděl nebo nechtěl něco říkat. Ani se mu nedivím. Kdyby se tohle stalo jemu taky bych nevěděla co dělat a hlavně jak se zachovat. Po chvilce jsme přišli k malému parčíku a sedli si na nejbližší lavičku. Koukala jsem všude kolem parku a už si vymýšlela kdy sem zase půjdu třeba sama. Ráda se jen tak sama procházím a přemýšlím. Potom se dokážu i uklidnit. Na čerstvém vzduchu jde hned všechno líp.

,,Neměla si na ní takhle řvát'' začal Felix. Já snad špatně slyším?! On se jí ještě zastává?! To si říká nejlepší kamarád!

,,To nemyslíš vážně?'' podívala jsem se na něj výrazem alá myslíš to opravdu vážně?

,,Neříkám že se jí zastávám. Bylo od ní ošklivé že tě od sebe vyhodila, ale prostě je to tvoje máma. Devět měsíců tě nosila v břiše. Několik let se o tebe starala a dala ti všechnu svojí lásku. Někdy víc někdy míň, ale prostě.... snad mě chápeš'' usmál se

,,To bych ji jako měla všechno odpustit a vrátit se s ní zpátky a dělat že se nic nestalo?!''

,,To neříkám, ale možná by si druhu šanci zasloužila. Neříkám aby si se hned vracela, i když by to bylo pro nás lepší, ale to už je tvoje věc'' 

,,Mám na ní takový vztek! jen tak se tu ukáže a dělá že nic! Bude trvat několik měsíců třeba i roků než jí odpustím'' přiznala jsem, ale můj vztek byl větší než láska k ní

___________________________________

Další díl je na světě :D nebudu sem psát to co po každý :D jen chci poděkovat za votes ♥