Nenávist vícekrát jinak ("TO")

Zůstávají ??

Elisabeth:

Po mém proslovu na mě koukali trochu zaraženě. A já se začala klepat jako osika. Bála jsem se že nám nepomohou.

"Samozřejmě že pomůžeme" odpoví s klidem a malým úsměvem Elijah. Také se na něj usměji.

"COO?? To si řekl ty a nemůžeš za nás mluvit!! " vykřikne rozhořčeně Klaus.

"Stejně nemáš co dělat a vždy tě bavilo rozkazovat a vládnout, tak proč teď nechceš spolu ovládat město s čarodějkami ?? Já do toho jdu a ty se zařiď podle sebe." vyhrkne ze sebe Elijah.  A zase se na mě usměje. Má krásný úsměv, to jak se mu pozvednou koutky a udělají se mu v nich vrásky je awww. Dobře klídek Elisabeth! Vůbec není hezký a už vůbec ne roztomilí, ale to jeho vystupování a tělo... Dobře soustřeď se!!!

"Tak co kdyby jste tu pár dní zůstaly a promyslely si to a poznaly situaci ve městě." ozve se nejistě moje kamarádka Lay.

"Dobrý nápad " řekneme já a Elijah najednou. Nejistě se na sebe koukneme a pousmějeme.

"My máme s babičkou velký dům s volnými pokoji, jestli chcete můžete u nás pár dní zůstat. " navrhnu. Původní na sebe pohlédnou a souhlasí.

"Tak můžete se jít ubytovat teď a zítra by jsme mohli probrat budoucnost města. Co vy na to ?" Řekla jsem nadšeně. Jenom přikývli a šli jsme.

" V 2. patře jsou volné 4 pokoje a jeden v 1. patře." oznámila jsem a zavedla je do 2. patra. Pokoje si rozebraly všichni až na Elijahe. Šla jsem po schodech před ním, ale asi vprostřed schodiště jsem zakopla o srolovaný koberec a padala. Čekala sem tvrdý náraz a říkala si "tohle nemůžu přežít", ale Elijah mě zachytil díky upířím reflexům a rychlosti. Stál přede mnou a držel mě za pas.

"Měla by jsi dávat pozor, příště nemusím být poblíž, abych tě chytl" zašeptal mi do ucha. Až teď mi došlo že jsem na něm nalepená. Nevadilo mi to ani v nejmenším. 

"Příště půjdu opatrně" slíbila a usmála jsem se na něj. Dívali jsme se do očí a někdo zazvonil. Odskočili jsme od sebe, ale nedošlo nám, že stojíme na schodišti, takže jsem zase padala a on mě chytil.  Tentokrát si mě s mým tichým souhlasem vyhoupl do náruče a odnesl ke dveřím, kde někdo velice netrpělivě zvonil.

"Děkuji za donešení až ke dveřím" poděkovala jsem Elijahovi a otevřela dveře. Za nimi stála postarší paní.

" Vy jste slečna Elisabeth Austenová?" zeptala se velice nepříjemným hlasem.

"Ano jsem. Co potřebujete ?" odpověděla jsme a podezřele si ji prohlédla. Na sobě měla směsně upnuté červené pouzdrové šaty a klobouček na černých vlasech svázaných stuhou , kde prorůstaly šedé vlasy.

"Jsem Collen Terrová, sociální pracovnice. Navštívila jsem vás z důvodu osiření vaší příbuzné May Reeverové." odpověděla povýšeně.