The Last Room Number 42 || Larry || KOREKCE ✔

50.

"Harry, co to děláš?" zašeptal jsem potichu a rozhlédl se okolo sebe. Většina lidí už spala a nebo se koukala na nějaký film na svém notebooku. Vyděšeně jsem vrátil pohled svému příteli a na jeho ruku na mém rozkroku.

"Víš, kdyby si neřekl to, co jsi řekl, tak bych nejspíš celou cestu přespal." sladce se na mě usmál a polbil mě na rty. "Ale teď nad tím musím do háje přemýšlet a hrozně rád bych si chtěl zašukat." zamračil jsem se, když to vyslovil. "Ale protože tě znám, tak mi stačí, když mi dovoliš, abych ti udělal dobře." trošku víc zmáčkl můj rozkrok a já zakňučel.

"Uhm, přestaň." můj hlas nezněl moc přesvědčivě, protože už mě Harry vzrušil a já se toho opravdu moc chtěl zbavit, ale rozhodně jsem nechtěl, aby něco takovýho dělal v letadle. Prostě jsem nechtěl, aby na nás někdo přišel.

"Nikdo se nedívá a nikoho to nezajímá." zašeptal a bez jedinýho mého protestu strčil svojí ruku do mých kalhot, kde mě pevně stiskl a já přivřel víčka. "Stačí, když se opřes do sedačky a budeš si to užívat." nebránil jsem se, když mi rozepl zip, stáhl trochu kalhoty s boxerkama a vytáhl můj tvrdý úd ven. Zavzdychal jsem nad jemným chládkem, který mě obklopil a díval se na Harryho, jak se hlavou snížil k mému klínu. Vsál špičku a já si rychle dal ruku před pusu, abych nahlas nekřičel slastí. Zavřel jsem oči a zakousl se do dlaně a jen se nechával laskat od svého úžasného přítele.

Nahlas jsem zamručel, když pojmul celý můj penis do svých úst a bez jediného zaváhání začal s hlavou pohybovat nahoru a dolu. Sténal semnou a tím dodával mému penisu mnohem víc slasti. Zakousl jsem se do své ruky silněji a druhou rukou jsem chytl Harryho za vlasy, aby pochopil, že už jsem blízko. O něco zrychlil a zvýšil sání a tím jsem přepadl přes okraj a vyvrcholil do jeho šikovné pusinky.

Podíval se na mě a všechno to spolikal. Nad tím pohledem jsem zasténal a přitáhl si ho do polibku. Bylo mi fuk, že ochutnám sám sebe, jen jsem mu chtěl poděkovat za jeho ochotu.

"Miluju tě." usmál jsem se na něj a on mi pomohl si zase natáhnou kalhoty.

"Taky tě miluju." přitakal a znovu mě políbil. "Teď jdi spát. Bude to ještě dlouhá cesta." přikývl jsem a uvelebil se na jeho rameni, kde jsem za několik minut také usnul.

***

"Hazz? Jak to-jak to teď s námi bude?" zeptal jsem se a smutně se na něj usmál. Já musel za dva dny zpět do školy a on musel do práce. Musel si toho zařídit spoustu a hlavně to vše vyřídit s Tinou, tak moc jsem se bál, že o něj přijdu.

"Nemusíš se bát, broučku." věnoval mi povzbudivý úsměv a pohladil mě po tváři. "Teď se možná, tak týden neuvidíme, protože oba budeme muset řešit své problémy, ale nemusíš se bát, že byhc se na tebe vykašlal. Nezapomeň, že si mi ukradl srdce a já chci, aby ses mi o něj dobře staral, ano?" přikývl jsem. "Dobře, takže teď ty pojedeš s mamkou a Niallem a já pojedu zase svojí cestou. Budeme si každý den volat a psát. Přisahám ti, že patřím jen tobě. Tina je s největší pravděpodobostí v mém rekonstruavaném bytě, takže tam budu muset jet a rozejít se s ní. Nemůžu ti slíbit, že to fakt udělám hned, protože ona je manipulátorská mrcha a dokáže mě přesvědčit, abych jí dal ještě čas. Nic k ní necítim a ještě k tomu, ona taky někoho má, takže tak. Ty pojedeš domů a odpočineš si. Obejmeš celou rodinu a řekneš jim, že nezáoleží na tom jaká krev jste, ale že jste pořád rodina. všichni dohromady." znovu jsem přikývl. "Půjdeš do školy a tam si najdeš dalěí přátele, někoho s kým si budeš rozumnět. Uvidíš, že všechno bude dobré. Jsme domluveni?"

"Jen pod jednou podmínkou." zašeptal jsem a kousl se do spodního rtu, sledujíc jeho krásné zelené oči, kterým jsem bezmezně důvěřoval.

"Jakou?" zeptal se s úsměvem a s těma jeho dokonalýma ďolíčkama na které bych se mohl dívat hodiny, ba i roky.

"Že ty se budeš dobře starat o mé srdce." zamumlal jsem. Harryho úsměv se rozšířil a okamžitě mě sladce políbil, než jsme byli nuceni se poprvé na delší dobu rozdělit. Nedokázal jsem si představit, že nebudu každý den s ním. Byl to, tak divný pocit. Ještě horší byl, ale ten pocit, který jsem měl. Pocit, že naše pokračování nebude mít šťastný konec.