Found myself

Dlouhá minulost a nešťastná přítomnost

Vstávání v deset hodin Samantě kupodivu velmi vyhovovalo. Hned po probuzení se převlékla z pyžama do sportovního oblečení a vyrazila ven. Pomalými kroky se vydala směrem k parku, kde už na ni čekala Karin. Měla na sobě vínové legíny se stejnobarevnou mikinou. Vlasy si stáhla do culíku, stejně jako Samantha a k tomu přidala sportovní čelenku. 

"Ahoj," objala Samanthu a obě se začaly protahovat. Rozhodly se, že si společně půjdou zaběhat a potom zamíří rovnou do bistra na lehkou snídani. 

"Kudy?" Zeptala se Samantha, jakmile byla připravená. 

"Kolem řeky. U železářství přeběhneme silnici, potom kolem hřiště a za deset minut jsme u bistra."

Samantha přikývla. A naposledy si protáhla nohy. Poté vyběhly. 

Dříve spolu ranní běhy podnikaly minimálně jednou do týdne, poté si ale obě našly přítele a práci. Karin měla Luka a získala pozici asistentky pro EvelynMathis, což je módní návrhářka proslulá v celém New Jersey a na rozdíl od Samanthy, Karin se svou nadřízenou vychází...

Samantha si také našla přítele- Davida. Byli nádherný pár a také jim to vydrželo déle jak tři roky. Avšak poté Davidovi přeskočilo a Samantha se rozhodla, nechat ho jít. 

A její představy o dokonalém zaměstnání? Vždy si přála cestovat. Avšak bez letadel, aut a ostatních dopravních prostředků. Jí bylo bližší dopravovat se po svých. Měla ráda tůry a různé výšlapy, na které jí rodiče brávali, dokud byla ještě malá... Poté však přišlo něco, co nikdo nečekal. Její otec se začal v jejich blízkosti nudit a tak se raději odstěhoval na Nový Zéland, kde si o pět let později založil novou rodinu. Její matka byla zprvu silná, nebo se tak alespoň snažila vypadat před Samanthou... Poté se ale dala na alkohol. Od Samantiných třiadvacátých narozenin spolu nejsou v kontaktu. Každá si žije svůj život. Samantha se po dokončení vysoké školy nastěhovala za Karin do Ridgewoodu, kde bydlela v malém bytě spolu s ní a Lukem. Naštěstí jen pár měsíců, dokud si nenašla vlastní byt, ve kterém bydlí do teď. Během toho si sehnala práci v pojišťovací agentuře a nyní žije klidný a vyrovnaný život. 

Uplynulo více jak patnáct minut a Samantha spolu s Karin doběhly k bistru. Naštěstí sem dopoledne moc lidí nechodí, a tak se nemusely bát, že je tu někdo uvidí sedět ve zpocených tričkách a s rudými tvářemi. 

Posadily se k obvyklému místu- poslednímu stolu u okna a nechaly si od číšníka doporučit nějaký vlažný nápoj a vhodnou snídani. Samantha zvolila perlivou vodu a máslový croissant a Karin si dala ledový čaj spolu s domácí granolou a bílím jogurtem.

"Tak," zachaptěla ještě trošku zadýchaně Karin. "Volala jsi mu?" 

"Neměla jsem kdy, Alyssa si mě včera povolala a-"

"Ach, Sam! Že se jí na to nevykašleš!"  

"Abych přišla o práci? To budu radši tiše trpět." 

Karin se na ni úzkostlivě podívala. Nesnášela, když se s její kamarádkou zacházelo jako s vycpanou loutkou... 

"Tak mu zavolej teď," změnila téma Karin. 

"Teď?" Znejistěla Sam. Nebyla připravená mu zavolat včera doma, natož teď a tady. 

"Jasně, teď," pobídla ji Karin a podala jí telefon, který si u ní Samantha schovala, jelikož Karin měla jako jediná z nich kapsy. 

Samantha telefon nejistě přijala a vytočila Nicholasovo číslo. Poté přiložila telefon k uchu a vyčkala. 

"Děje se něco?" Zeptala se jí Karin, když si všimla, jak se Samantě začalo krabatit čelo. 

"Číslo prý neexistuje..."

"Dal ti falešný číslo?" Vytřeštila Karin oči. "Teda musím říct, že ten kluk je fakt komplikovanej..."

"Nemyslím si, že mi dal falešný číslo, asi jsem si ho jen špatně uložila..."

"No a máš pořád tu vizitku?" 

Samantha si pokusila vzpomenout, zda kartičku vyhazovala, nebo ne. "Nejsem si jistá," řekla nakonec. 

V tu chvíli jim číšník položil na stůl jejich objednávky. Samantha mu v duchu poděkovala. Jí samé najednou bilo srdce snad třikrát rychleji a krk se jí nepříjemně stáhl, jako by polkla velké sousto. Nechtěla, aby se k tomu přidaly ještě Kariiné poznámky.

Po zbytek dne se Samantha rozhodla zůstat doma. Měla posledních pár dní na to, aby si stihla odpočinout. Poté bude muset opět nastoupit do práce a nezbude jí nic jiného než celé dny prosedět na tom nepohodlném křesílku s telefonem u ucha a odpovídat otravných zákazníkům na jejich otravné dotazy. 

Nachystala si dřevěný podnos, který dostala minulé Vánoce od Luka a položila na něj hrnek s černým čajem a talířek s nachos a salsou. Poté přidala nové číslo módního magazínu, který koupila po cestě domů a podnos odnesla na svou postel. Opřela se o tunu polštářů, které si poskládala podél celé zdi a začala si vychutnávat své klidné odpoledne. 

Jakmile viděla, že se za okny začíná pomalu stmívat, vyhrabala se na nohy a zamířila ke dveřím, aby mohla rozsvítit. Její zrak padl na kabelku, která byla jako vždy odhozená na židli. Zamířila k ní a její obsah vysypala na desku stolu. 

Peněženka, mobil, papírky od žvýkaček, pár bankovek a smetí... Vizitku, kterou jí Nicholas dal, však nenašla. 

"To snad ne..." Zamumlala si tiše pro sebe a posadila se na studenou podlahu. 

Osud si očividně v žádném případě nepřál, aby se ti dva dali dohromady. Poslední dobou se jí celkem dařilo, avšak jakmile se začalo jednat o Nicholase, vše šlo do háje...