Bitches can't sleep well

Bitches can't sleep well 7

Yoongi
Chtěl jsem Jimina překvapit, ale když jsem přišel domů, tak jsem byl překvapený já. Jungkook mi ojížděl mého kluka a on se nechával. Nedokázal jsem nic říct a až do konce jsem to sledoval. Ani jeden z nich si mě nevšiml, dokud jsem nepromluvil. Byl jsem totálně zmatený a nechápal jsem, co se to tady děje. To si s náma Jungkook hraje?! Totálně mě to vytočilo, ještě to s jakým klidem mi odpovídal. Jimin vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Když mu Jungkook pověděl, co se stalo, tak mi začali po tvářích stékat slzy. Bylo mi to strašně líto a byl jsem na sebe naštvaný. Jimin se najednou začal naštvaně oblékat. A mě pohltil obrovský nával strachu, strachu z toho, že ztratím pro mě tu nejdůležitější osobu v mém životě.
"Jimine, kam jdeš?" vyděšeně jsem na něj pohlédl, srdce mi bilo jako o závod. "Pryč od tebe," znechuceně se na mě podíval a mě tím bolestivě zasáhl "od vás všech," ohlédl se ještě na Jungkooka a pak vyběhl ven. Začal jsem hystericky křičet. Chtěl jsem za ním běžet. Vyběhl jsem za ním, ale po chvíli jsem ho ztratil. Zoufale jsem se sesunul k zemi a schoval jsem si tvář do dlaní.

Jimin
Vyběhl jsem ven a běžel jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Přiběhl jsem k moři, zadýchaně jsem si sedl do písku a sledoval jsem moře a nádherný západ slunce. Zase se mi spustili slzy po tvářích, ani vlastně nevím proč jsem brečel. Vlastně vím, jsme oba jenom nevěrné děvky. Co se to s náma stalo. Neměl jsem Yoongimu něco takového říkat. Oba jsme udělali stejnou chybu. Trochu jsem se uklidnil a utřel jsem si slzy. "Ahoj Jiminie," ozvalo se za mnou. "Jak dlouho už tu stojíš?" zeptal jsem se místo pozdravu "Chvíli." Jungkook se posadil vedle mě. "Nádhera," vydechl s úsměvem nad západem slunce. Usmál jsem se a chytl jsem ho za ruku. Jungkook se jenom smutně pousmál "Víš to s tím Yoongim..." zastavil jsem ho "Teď ne, pojďme na všechno na chvíli zapomenout a užít si naposledy tuhle chvíli" můj stisk zesílil, aby jsem svým slovům dodal jistotu. Jungkook se mi opřel o rameno "Dobře Jiminie."

Yoongi
Po pár minutách jsem ho našel. Ležel na pláží společně s Jungkookem. Strašně se mi ulevilo, že je moje láska v pořádku. Ani jsem moc nemyslel a rozběhl jsem se k nim. "Jiminie.." vykřikl jsem jeho jméno téměř zoufale, chtěl jsem ho obejmout.

Jimin
Leželi jsme vedle sebe a drželi jsme se za ruce. A nejspíš bychom tam tak i usnuli, kdyby nebylo další osoby, která za máma přišla. "Jiminie.." překvapeně jsem otevřel oči. "Yoongi... Yoongi!" vykřikl jsem a skočil jsem mu do náruče. Jungkook jenom přihlížel. "Tak strašně mě to mrzí." zašeptal Yoongi a pevněji mě stiskl ve svém obětí. "Mě to taky mrzí," povzdechl jsem si smutně "do čeho jsme se to nechali zatáhnout" trochu jsem se od něj oddálil, abych mu mohl vidět do tváře. Plakal, stejně jako já. Utřel jsem mu slzy stékající po tvářích "Miluju tě." Usmál se na mě "Já tě miluju víc, lásko moje," opřel si čelo o to mé.
"Tak jo, to by snad stačilo," ozval se Jungkook "jste tak sladcí, že se bojím, že z vás dostanu cukrovku." Oba jsme se zasmáli Kookieho poznámce. "Tak si myslím, že by Jungkook potřeboval potrestat," navrhl jsem. "Yoongi souhlasil "Myslím si to samé lásko." Jungkook se ani nestihl hnout a už jsme byli u něj a on se kroutil v návalech smíchu. "Kluci, né! Prestaňte," Jungkook ječel jako holka "Co když umřu?!" Oba jsme se začali řechtat "Žádná škoda," řekl Yoongi. Jungkook se na nás uraženě podíval, ale po chvíli se mu koutky úst zvlnily do úsměvu. "Jedeme domů?" navrhl Yoongi. "Jo, ale ještě bych se cestou někde zastavil." "Pro tebe cokoliv." líbnul mi pusu na tvář. Společně jsme pomohli Kookiemu na nohy a vydali jsme se k autu, kterým Jungkook přijel.

Yoongi
Posadili jsme se spolu s Jiminem dozadu a já ho spokojeně držel v náruči. "Je ti doufám jasné, že mi dva jsme spolu skončili?" ozval se Jimin. Už jsem se lekl, že mluvil na mě, ale naštěstí mluvil s Jungkookem. Políbil jsem ho do vlasů, byl jsem tak rád, že jsme pořád spolu. Kdyby jsem ho ztratil, tak...
"Ale Jiminie hyung, zas až takhke daleko snad zacházet nemusíme ne?" Jungkook se nevinně zasmál. V předním zrcádku jsem ho zabil pohledem, ale z toho si nic nedělal a pořád měl ten andělský výraz. "Pro co vůbec jedeme?" zeptal se. "Pro dřevo, aby jsme si mohli postavit chatku v lese daleko od tebe" řekl Jimin. Pořád byl nejspíš, tak trochu naštvaný na Jungkooka a já se mu ani nedivím. "Jak je to vůbec možné, že jsi tak zkušený?" zeptal jsem se ho na to samé, co na začátku.
"Nechci o tom mluvit," řekl Jungkook. "Děláš, jako bys byl předtím nějaká kurva."
"Né, jenom jsem kdysi spával s Heechulem" usmál se bezstarostně. Uznale jsme kývli. "Tak to chápu," řekl Jimin, jako by s ním snad taky měl nějaké zkušenosti.
"A teď vážně pro co jedem?" "Pro dort, Hobi hyung má narozeniny."

No, nevím jestli bych to měla nazvat definitivním koncem.:D
To je jenom na vás. Jinak děkuju všem, kteří hlasovali a líbila se jim moje povídka ❤
A teď se přiznejte, kdo čekal trojku?:D