Leo

1

Bain seděla ve svém pokoji u svého notebooku, jako každá spořádaná žena po dlouhém dni v kanceláři. Jakožto redaktorka plátku The York Times dnes dokončovala článek o rozšiřování hlavní ulice na úkor parku. Dnes to dopíše, zítra odevzdá a hurá na prodloužený víkend.

Měla v plánu zajet za babičkou do domova důchodců. V neděli měla mít 74. Babička ji vychovala. Její máma, nebo jak ona radši říkala, ta ženská co si říká Lisa, ji měla ještě velmi mladá a prostě to nezvládla. Hodila malou Bain na krk babičce a sama pláchla se svou další známostí do Ameriky.

Bain vstala od stolu a šla se osprchovat. Zrovna když se soukala do pyžamových kalhot s tučňáky, zazvonil jí telefon. Ani se nepodívala na číslo, jediný kdo jí mohl volat tak pozdě večer mohla být jen její kamarádka Holly, co ji chtěla vytáhnout někam ven.

"Tady Bain. A rozhodně dneska nepůjdu balit jen tak nějakého chlapa do baru, i když ocenuju tvůj zájem, Holly."

"Rád slyším, že nechodíte balit jen tak nějaké chlapy a je mi líto, jestli nejsem ten, koho jste čekala. Sbalte svoje nádobíčko a hněte zadkem, ať už jste tu Rotwagová. Mám pro vás velkou věc. Vašeho prvního solo kapra. A jestli to poserete, strávíte další 4 roky psaním článků o pejskařích, jasný?"

"Ano, pane."

A zavěsil. Deren Kinger, Bainin šéf, dokázal být ten nejmilejší člověk, zvlášť pokud jednal s někým, kdo měl přímý vliv na jeho výplatu, ale většinu času se choval jako zahořklý dědek. Byl to ale taky jeden z nejspravedlivějších lidí, jaké kdy Bain potkala a v novinářských kruzích opravdová legenda. Do The York Times šel víceméně místo důchodu.

Bain se rychle oblékla, vzala svou tašku s fotoaparátem, diktafonem i staromódním zápisníkem s tužkou a vyrazila do chladné větrné noci. Nasedla do auta a až potom si uvědomila, že jí vlastně Deren neřekl, kam že to má vlastně jet. Po druhém telefonátu, který byl snad ještě úsečnější a který jí přivodil nepříjemný pocit v žaludku, se vydala na cestu.

Po pár minutách dorazila do parku blízko muzeí a spěchala k místům, kde měli stát zbytky gotické stavby. Dnes už zbývala jenom jedna pískovcová stěna, nicméně s krásně zachovalými oblouky oken. V hloučku lidí, postávajících za jasně žlutou páskou právě okolo zmíněných zbytků, rozeznala svého šéfa. I když se blížilo k půlnoci, Deren Kinger stál mezi zahloubanými policisty v trojřadém obleku, perfektně upravený, jeho krátký šedý plnovous působil zlověstně jako obvykle. Bain se k němu tiše přiblížila, ale pak se jeden z mužů posunul a odhalil to, o čem zatím neměla ani zdání.

Ke krásnému gotickému rámu byla přivázaná nahá dívka v poloze sedmo. Jednu nohu měla převěšenou dolů a téměř se dotýkala země. Druhou měla svázanou kolem kolene a kotníku se stehnem tak že byla pokrčená a zlehka se opírala o rám okna. Trup měla přivázaný ke sloupu, ale ramena měla volná. Hrbila se, a ruce měla na ohnutém koleni opřené a přivázané tak že si o ně mohla opřít pohodlně hlavu, aniž by potřebovala jakékoli přivázání. Obličejem byla obrácená pryč z parku, vypadalo to, že hledí na měsíc.

Bain měla najednou v puse sucho. V tom si jí všiml Deren a přistoupil k ní.

"Chudince holce někdo vyrval srdce."

"Už známe její totožnost?" Odpověděla jen a vytáhla svůj poznámkový blok.

"Ne, ještě ne." Připojil se další muž do hovoru, kterého si ho do té doby nevšimla. Převyšoval Bain o dobré dvě hlavy, měl zrzavé vlasy a velmi tmavě hnědé oči. Jeho pleť byla naopak světlá, možná ne tolik, ale v kontrastu s jeho očima, vlasy a strništěm vypadal bílý jako duch. Neměl svaly jako kuturista a ani nebyl vyhublý. Měl spíš široká ramena. Jako plavec. Oblečený byl v pohodlných sepraných riflích a kožené bundě. Usmíval se, ale spíš tak automaticky. Přece jenom, jak se má člověk usmívat, když se od něj nedaleko povaluje mrtvola?

"A Vy jste...?"

" Leonard Brenin. Budu vaším spojením s policií." Usmíval se, ale v jeho hlase zazněla výhružka: Vyneste ven něco, co neschválím nebo otravujte některého z kolegů a případ prodám konkurenci. Na Derena to očividně zapůsobilo, protože jen tak pro jistotu zpražil Bain pohledem.

"Pane Brenine... Jmenuji se Deren Kinger a toto je Bain Rotwagová. Ona bude psát článek o dnešním... incidentu."

"Slečno Rotwagová." Potřásl Bain rukou a usmál se tentokrát docela od srdce. "Nyní, když nás omluvíte, pane Kingre, máme práci. A jsem si jistý, že počestný občan jako vy nemá jistě žádný zájem se potloukat po nocích kolem mrtvol. Dobrou noc." řekl, otočil se na patě a táhnul Bain za sebou. Kinger, který nebyl zvyklý být zbytečný, a se ještě chvíli potloukal po místě činu a tvářil se důležitě. Pak ale dal na Brenina a odjel.

"Dávejte pozor, kam šlapete, ať nezničíte důkazy." Obešli zeď a ocitli se tváří v tvář mrtvé dívce. Přes obličej jí padaly prameny kaštanových vlasů a když je Bain jemně poodhrnula perem uviděla na tváři dlouhý šrám.

"Tak co myslíte?" Zeptal se Brenin a zcela tím Bain překvapil.

"Nejste tu Vy ten, který by mi měl říkat co se děje?"

"Řeknu Vám to, jenom mě zajímá, jestli jste úplně blbá bulvární pipka, nebo by tahle práce projednou nemusela být takový opruz."

Tak blbá bulvární pipka... řekla si Bain Já mu dám.

"Lano je bavlněné, velice běžné, dá se sehnat kdekoli, ale jsou to přírodní vlákna, takže by se do nich určitě mohlo něco zachytit, ať už pachatelova DNA nebo něco, co by nám mohlo říct, kde bylo koupené. Šrám na obličeji je čerstvý a hluboký, ale není tu žádná krev, takže musel vzniknout až po smrti. Je krásná, takže si jí chtěl pravděpodobně nějak označit nebo si její krásu přivlastnit... Zločin z vášně? Tomu by napovídalo i to jak jsme ji našli. Takhle tělo vystavit, to musí pro vraha něco znamenat... Dívá se na měsíc nebo možná ven z parku na řeku, na místo kde bydlí?"

"Takže podle vás je vrah vlkodlak co si značkuje území?" Leonard se nepokrytě zubil.

"Ne, to je vrah podle Vás. Podle mě je vrahem někdo kdo oběť znal a tímto způsobem vystavení jí vzdal poctu nebo ukojil svoje choutky." Odsekla Bain a on se začal smát.

"Slečno Rotwagová, prosím, říkejte mi Leo." Natáhl k ní ruku, usmíval se a v očích mu nebezpečne blýskalo.

Po chvíli si odvezli tělo na pitevnu. Leo tu měl zřejmě všechno na povel, protože když zavelil odchod, celé policejní ležení bylo do pěti minut pryč. Požádal několik strážníků o hlídání místa činu a rozloučil se s Bain slovy "Ráno na stanici Bain, uvidíme, jak užitečná ještě budete..." Naskočil na svou motorku a odjel do noci.

Bain se vrátila domů, dala si studenou sprchu na zklidnění a konečně se nasoukala do pyžamových kalhot s tučňáky. Její poslední myšlenky nepatřily mrtvé dívce, ale babičce a tomu, že z prodlouženého víkendu asi nic nebude a jaká je toho dortu škoda.