Leo

3

Leo nakráčel do školní haly, jako by mu to tam patřilo. Došel na recepci a opřel se o stůl sekretářky, která velice pilně nic nedělala. Když vzhlédla, rozdělil se její obličej úsměvem, který by neměl být možný, pokud nejste Joker.

„Leo? Jsi to ty?"

„Annie? To už je let. Jak se máš?"

„Dobře. A ty?" Bain, která mezitím nenápadně postávala o pár kroků dál, byla celá konverzace mezi starými známými velice nepříjemná. Sekretářka, která se zjevně jmenovala Annie, se culila jak měsíček na hnoji. Leo mezi tím vypadal, že se baví.

Copak úplně zapomněl, kvůli čemu tu jsou? A že tu má Bain s sebou? Odkašlala si.

„Popovídáme si večer? Co třeba zítra v osm U Modrého Zvonu?"

„Dobře, určitě." Dívka vypadala, že se brzo rozpustí štestím.

„Víš, Annie, ty nejsi jediné, proč jsem přišel. Tohle je Bain Rotwagová. Novinářka. A já jsem u policie. Mohla bys mi prosím říct kde má zrovna hodinu Danny Rogers a dvojčata Urratuovi?"

„Tobě určitě." Mrkla na něj.

On si tu s ní bezostyšně flirtuje a to má tělo v márnici. A vůbec mu nevadí, že jsou tu i další lidé. Vztekala se v duchu Bain.

„Chodí do stejné třídy. Zrovna teď mají angličtinu. Učebna 5214."

„Díky Annie. Ještě ti zavolám."

Otočili a pochodoval do útrob ústavu. Chodby vypadali všechny stejně. Zažloutlá bílá a nástěnky s dětskými mazanicemi. Sem tam nějaký poučný plakát nebo informační leták o letních táborech z předminulého roku. Na chodbu doléhaly zvuky dětí, které se vesele baví v hodinách, zpívají nebo zvuky filmu o starověké Spartě. Kabinety byly tiché. Když došli k učebně, Leo si sednul na zem.

„Co děláš? Říkal jsi, že je jdeme zatknout."

„Je hodina. Vzdělání je důležité. Navíc, jak by ses asi cítila, kdyby z ničeho nic vtrhnul do místnosti chlápek a mával kolem sebe odznakem a pouty?"

Bain se sesunula na zem vedle něj. Mlčeli. Minutu. Pět. Čtvrt hodiny.

„No, tak se zeptej. Cítím, jak se ti v hlavě otáčí kolečka." Unaveně řekl Leo.

„Co máš z toho, že jsem u případu? Co ti Darren nabídnul?"

„Měl u mě laskavost. Vzpomínáš před šesti lety na toho sériového vraha? Říkalo se mu Řezník z Yorku. Sérioví vrazi mají většinou jednu velkou slabinu. Jsou pyšní na své oběti. Když je zesměšníš, udělají chybu. Požádal jsem Darrena, jestli by nějaký takový článek nenapsal, Řezník se chytil a zanechal otisk. Pak už to byla hračka. Já mu na oplátku slíbil, že až bude potřebovat, vezmu si nějakého jeho nováčka k případu, aby měl pořádný zácvik."

„A co to bylo s tou sekretářkou?" podrážděnost jí odkapávala ze slov.

„Annie? Na střední chodila s mojí sestrou jsme staří známí. Co? Snad jsi nežárlila?"

„Ne, jenom mi přišlo, že je to hrozně neprofesionální. Máš případ a přitom ještě začneš flirtovat se sekretářkou."

„Vždycky mám případ a neflirtoval jsem s ní. Nejdu po všem, co nosí sukni. Jestli se bojíš, že bych mohl vyjet po tobě, tak se uklidni. Budu tak profesionální jak jen umím."

V tu chvíli zazvonilo a žáci všech tvarů a velikostí se začali valit ven ze třídy. Škola se evidentně snažila být kosmopolitní. Poznat mezi nimi Dannyho, Corbina a Amaiu nebylo vůbec těžké.

„Urratuovi, Rogers?" otočili se a poplašeně sledovali, jak Leo odhalil zbraň, když si sahal pro odznak.

„Detektiv Leonard Brenin. Jde o vaši kamarádku Abbey. Půjdete s námi."

***

Na stanici se rozdělili. Zatím co Bain zavedla každého puberťáka do oddělených výslechových místností, Leo šel zavolat rodičům a oznámit jim kde jsou jejich děti. S Bain si dal sraz za deset minut u automatu na kávu.

„Zabrala jsem místnosti dva, tři a sedm. Vypadají všichni dost nervózně."

„Rodiče už ví, kde jsou. Všichni jsou plnoletí, takže je můžeme vyslýchat bez přítomnosti zákonného zástupce, ale bylo by lepší to stihnout, než se sem přiženou i s právníky. Kým bys chtěla začít?"

„Myslím že Amaia měla s Abbey největší problém. Ale měli bychom první vyslechnout Dannyho. Přece jenom byl to její přítel a té holce někdo vyrval srdce."

„Dobře, tak jdeme."

Leo před vstupem do výslechovky sebral na nejbližším stole složku a hned jak vešel do místnosti jí vší silou praštil o stůl, ke kterém byl Danny připoután. Chlapec leknutím nadskočil, podíval se na skoro dvoumetrového naštvaného chlapa a viditelně zblednul.

„Proč jsi ji zabil?! Zahnula ti, rozešla se s tebou? Nebo jsi prostě nevěděl, jak váš vztah máš ukončit?" Chudák kluk se chvěl jak ratlík na mraze.

„Já nikoho nezabil. O čem to mluvíte?"

Bain promluvila podstatně tišeji a hlavně přátelštěji než Leo.

„Tvoji přítelkyni Abbey Culeman našli včera v noci mrtvou. Je nám to líto."

„Abbey? Mojí Abbey? Ale vždyť mi ještě večer volala. Říkala, že je jí špatně a že zítra asi nepůjde do školy. Chtěl jsem jí dneska donést polévku." Danny začal nesouvisle blábolit. Po chvíli to přestalo Lea bavit, asi byl netrpělivý kvůli možnému příjezdu rodičů.

„Podívej, Danny, věřím, že jsi o ničem z toho nevěděl a že tě její smrt opravdu zasáhla, ale musíš mi říct něco, co by mi pomohlo odhalit jejího vraha. Řekni mi, nehádala se Abbey v poslední době s někým?" řekl a posadil se.

„No, ano. Hádala se s Amaiou. Abbey byla můj miláček, víte? Chtěli jsme jít na Oxfordskou univerzitu a tam spolu začít bydlet. Ale Amaia to vnímala jako zradu. Myslela si, že ji opouští, ale to nebyla pravda. Chtěla aby Abbey zůstala s ní tady v Yorku. Ale ona chtěla studovat a dosáhnout něčeho většího."

„A co Corbin? Jaký spolu měli vztah?" Vložila se do rozhovoru opět Bain.

„Myslím, že do ní byl zamilovaný, ale bylo to platonické. Pro Abbey byl jako bratr."

„Co jsi dělal včera v noci?"

„Byl čtvrtek, takže jsem měl tréning rugby asi až do osmi. Bývám pak úplně vyčerpaný, jenom jsem se dovlekl domů, zavolal Abbey, osprchoval se a šel spát."

Vyrušilo je jemné zaklepání na dveře. Mladý policista strčil dovnitř hlavu.

„Leo, máš tu rodiče."

„Díky Franku." Otočil se zpátky na Dannyho „Prozatím jsme skončili. Můžeš jít, ale radši neodjížděj z města." Odemkl Dannymu pouta, která ho držela za stolem. Danny se nenechal pobízet a zmizel ze stanice, jak rychle to jen bylo možné.

„Tak, a my se teď musíme vypořádat s Urratovýma a to jak s rodiči, tak s mládeží. Bude to dlouhý a pravděpodobně nezajímavý výslech. Nechceš jít domů a psát článek, nebo tak něco?" Leo vypadal unaveně už jen při té myšlence a Bain mu ho bylo docela líto.

„Ještě nemám dost materiálu. Myslím, že si to s tebou vytrpím a pak teprve budu moct psát. Co kdybys první uklidnil rodiče a pokusil se je přesvědčit, že by neměli být u výslechu a já nám mezitím skočím do pekárny naproti pro kávu a pro tebe seženu koblihu?"

Existují pohledy, které vraždí. Leo ovšem věnoval Bain pohled přímo opačného významu, plný vděčnosti. Bylo velice snadné ho ovládat koblihami.

΄3NW