Velmi, VELMI pomalým krokem jsem se belhala pod tmavou ranní oblohou.
Občas kolem mě prošlo pár lidí mířící přes město do práce. Nevěnovala jsem jim sebemenší pozornost, neviděla jsem důvod proč bych měla.
Po dlouhé době jsem upřela svůj zrak před sebe a přeměřovala si prostory před sebou, moje oči se ale zastavily na jediné osobě.
