Když se naše pohledy střetly, zůstala jsem stát v absolutním transu.
Ze všeho nejvíce mi podlamoval kolena tvůj úsměv a způsob, jakým jsi vyslovoval mé jméno.
Přemýšlela jsem, jestli ti mám na otázku ,,Jak se máš" odpovědět upřímně, nebo tě nezatěžovat zbytečnými řečmi o mých (ne)normálních problémech.
Druhá možnost (jak jinak) vyhrála na plné čáře.
Miluju naše krátké konverzace, které jsou otázkou pěti až deseti slov a ve kterých jde o maličkosti.
Kdyby jsi jenom věděl, jak moc mi i na těch maličkostech záleží.
