Vodní šampion

1/1

,,No tak! Hejbněte kostrou v tý vodě! Nagiso , jsi pomalý! Zrychli! Reii! to samý! Vždyť i veverka tě předběhne ty slimejši!"

,,Kluci to teďka nemají vůbec jednoduché vid Haruko?" litovala své studenty paní učitelka a pohlédla na Haruku.

,,To je fakt. Už po nich ječí 30 minut nejméně. Proto jsem si dal přestávku." zamyšleně hleděl na vodní hladinu bazénu , kterou proplouvali jeho přátelé. Plaval volný styl. Miloval vodu. Cítil se v ní jako doma , jako by nebyl člověk ale mořský tvor.

,,Haru-chan! Pojď si zaplavat!" probral ho ze zamyšlení Nagisův hlas. Vstal a rozhlédl se po trenérovi. Nikde ho neviděl , z čehož usoudil , že si šel dát pizzu a skočil do vody. Okamžitě přestal na všechno myslet a uvolnil se. Chvilku plaval pod vodou a vynořil se vedle Reie.

,,Trenéra to přestalo bavit?" optal se ho jen tak bokem.

,,No , začal si brblat pod vousy , že řvát na nás nemá cenu a šel do chaty." Rei se na Haruku podíval. Okamžitě si všiml , že ho něco trápí.

,,Haruko-senpai , děje se něco?" Než mu stihl Haru odpovědět , skočil mu Nagisa na záda a celého ho potopil.

,,Rei-chan! Žádné otázky! Máme volno tak pojďte blbnout!" zajásal a odplul k Makotovi , který se vyhříval u bazénu na slunci. Nagisa se k němu pomalu přiblížil a cákl na něj proud vody. Makoto byl vmžiku na nohou a překvapeně se díval kolem sebe. Haru propukl v záchvat smíchu a Nagisa s Reiem se k němu přidali. Ten jeho pohled stál za to.

,,Tak vy se tu bavíte beze mě? Když máte čas na zábavu tak zpátky do tréninku!" zvolal velitelsky trenér a kluci se na něj otráveně otočili. Okamžitě se zase začali smát. Trenér měl na hlavě jednu velkou fialovou bouli a na ní jednu menší. Sensei ho zase přetáhla pánvičkou. Určitě to byla pánvička , protože v chatce nebylo nic tvrdšího.

Jejich skotačení z dálky pozoroval Rin. Díval se , jak trénují a jak se spolu smějí. Ale hlavně sledoval Haruku. Už pár dní sbíral odvahu , aby se mu vyznal ze svých citů. Že ho miluje si uvědomil teprve nedávno a nevěděl , jakým způsobem mu to říct. Stál tam ještě 30 minut než se kluci odebrali do sprch. V tu chvíli se rozhodl. Když kluci odcházeli , odchytl si Nagisu.

,,Rin-chan?"

,,Pojď se mnou." zašeptal tiše a odtáhl ho za budovu školy. Tam Nagisu pustil.

,,Co se děje Rin-chan?"

,,Chci abys Harukovi něco vyřídil." vyhrkl na něj Rin. Byl nervózní a nechtěl to protahovat. Nagisa se zatvářil jako že mu svitlo. Rin pochopil a prohlásil: ,,Řekni Harukovi , že na něj budu čekat půl deváté pod sakurou." a s těmito slovy odešel.

,,Takže Rin chce abych se s ním sešel úplně sám?" ujišťoval se o 15 minut později Haruka.

,,Přesně tak. Nemysli si , že nevím o co se jedná. Už několikrát jsi odmítnul ale tentokrát tam musíš jít! Vím , že ho máš rád víc než jako přítele. Tohle může být tvoje poslední šance Haru-chan." Haru se zamyslel.

,,Máš pravdu , půjdu tam." kouknul na hodiny. Bylo osm.

,,Ale napřed si dám makrelu."

,,Haru-chan! Abys to vůbec stihl." zabrblal si Nagisa pod vousy a šel domů. V duchu doufal , že to vyjde.

Bylo půl deváté. Rin netrpělivě přešlapoval na místě pod zakutou a čekal na Haruku. Každou chvilku kouknul na hodinky. Co když nepřijde? Dělal si starosti.

,,Pokud nepřijde , tak to vzdám."

,,Co bys měl vzdát?" ozval se Haru za ním. Rin se otočil a sjel ho od hlavy až k patě. Haru měl na sobě hnědou košili a těsné rifle. Vypadal překrásně. Rin se v rozpacích otočil k Harukovi zády.

,,Nagisa ti řekl proč že?"

,,Ano ale nemusel , protože já cítím to samé Rine." Haru přistoupil k Rinovi a objal ho kolem pasu. Rin sebou cukl. Opatrně se k němu otočil.

,,Opravdu Haru? Po tom všem? Miluješ mě?" zeptal se už zoufale.

,,Řeknu ti to jenom jednou Rine tak mě poslouchej. To , co se stalo v minulosti mě nezajímá. Už ne. Musíme mířit k budoucnosti a svým snům. Tvým snem je stát se olympijským vodním šampionem a můj sen je zas být tam s tebou. MILUJU TĚ!" v tu chvíli se Rin sehnul a políbil ho. Haru už neprotestoval , jen ho objal kolem krku. Pak tam stáli pod sakurou a nechali se ovívat lehkým větrem. Spojeni srdcem , snem a vodní hladinou.