Příběhy na zamyšlení...

Ztráta

Ztráta může být jakákoliv. Ztráta dokladů, ztráta paměti, ztráta plyšáka, ztráta nohy, ztráta nejbližšího člověka... Můžeme ztratit v podstatě cokoliv.
Otázkou je, jaká ztráta je ta nejhorší?

Nevíš, co máš dokud to neztratiš.

***

„Thrudie, snídaně!" zavolala na mě moje matka.

„Už jdu"
Sešla jsem schody a sedla si ke stolu.

„Co se stalo včera ve škole?" zeptala se mě máma.

„Ehmm... Nic... Co by se jako mělo stát?"

„Nelži mi, ano? Moc dobře vím, že jsi se poprala a také vím o těch šesti pětkách."

„Ale za to já nemůžu, ta kráva řekla Lee..."

„Je mi jedno co ji řekla" přerušila mě "Hned po škole půjdeš rovnou domů."

„Cože? Ale mami, Lea s Jasonem jdou na tu párty u Liama. A bude dost trapný když tam nepůjdu taky."

„To mi je úplně jedno. Měla jsem jednu podmínku a to že si budeš udržovat dobrý známky ve škole a že se budeš chovat slušně a ty jsi ani jedno z toho nedodržela."

„Ale mami... "

„Žádný ale!!! Ode dneška tu budou platit nějaká pravidla. Jasný? Nebudeš si prostě dělat, co chceš!!"

"Hmm, fajn" odsekla jsem.

Vzala jsem jogurt ze stolu a beze slova odešla. Nemám chuť se s ní dohadovat.
Poslední dobou už si s mámou moc nerozumíme. Dřív jsme spolu měly lepší vztah. Ale teď na mě v jednom kuse pořád křičí a nebo je na mě naštvaná.
Občas si připadám jak ve vězení.

...

„Jak to, že tě máma nepustí na tu párty." zeptala se mě moje nejlepší kamarádka Lea.

„Kvůli tý včerejší rvačce. Ona se chce asi cítit důležitě, nebo nevím..."

„Bez tebe to nebude žádná party, musíš tam jít. Zkus ji přemluvit."

„V kolik to začíná?"

„V 18:00"

„Tak v 17:30 pro mě přijeď do parku, budu tam čekat."

„Fajn. Jak to chceš udělat?"

„Uvidíš" řekla jsem a škodolibě se usmála.

...

Po škole jsem šla rovnou domů. Musím zahrát suprové divadlo.
To by bylo, abych já nešla na tu party. „Ještě se uvidí, čí pravidla tu vlastně platí." Řekla jsem si pro sebe a musela se zasmát tomu, jak jsem geniální.

Nasadila jsem si svůj falešný útrápený výraz a vešla do dveří.
„Ahoj mami." řekla jsem, co nejvíc útrápeně, aby bylo vidět, že mi je opravdu blbě.

„Ahoj Thrů. Copak se stalo? Je ti špatně?" začala se hned starat.

„Bolí mě břicho. Asi to bude ten dnešní ranní jogurt. Půjdu si hned lehnout, aby to co nejdříve přestalo."

„Dobře, chceš uvařit heřmánkový čaj?"

„Ne, to je dobrý. Půjdu asi hned spát."

„Kdybys něco potřebovala tak stačí říct."

Zavřela jsem dveře od mého pokoje a hned se začla radovat.
„Ouu Yeaah, skočila na to. Asi půjdu na herečkou školu. " řeknu si zas pro sebe.