PLAYER * [FF L.H]

31. Room

Finally Linda's P.O.V xD
Leží mi na srdci i v hlavě.
Je to jako rakovina, kterou můžeš sice utěšovat, ale vždy jí budeš mít a stejně umřeš.
Je to zklamání a lži. To všechno mi teď přidalo na váze mé duše i srdce.
Ale já se umím mstít. Umím ze sebe vydat něco, co není možné. Umím se prozradit, jaká opravdu uvnitř jsem. Jaká vždycky budu. I když by mi někdo něco nakecal, tak nikdy nezapomenu na to, že to budu vždy já.
Budu tiše a nikdo nic nebude vědět.
Když jeho po celou tu dobu nezajímalo, jak jsem se v tom dusila, tak mě teď nebude vadit, jak on se bude topit.
Bude se topit ve slzách a odpuštění.
Všechno udělám pro to, aby to zažil.
Lhal mi věděl, že mám sny.. že jsem toho chtěla ještě jako JÁ V tom období stihnout hodně. Ale ne. Luka to tahalo. On potřeboval děvku pro noviny. Potřeboval holku pro fanoušky, kteří mě teď nesnáší. Potřeboval zamilovanou story, která se ani nestala.
Nejdříve jsem si o Lukovi myslela, že je takovej normální, ale každý se splete. Lhal mi po celou tu dobu! Určitě ho to ani netrápilo. Díval celou tu dobu na mě jako na děvku. A to nejhorší je, že mě přiměl se s ním vyspat.
Upřímně ho nesnáším a lidi, které nesnáším neoplakávám. Měli by plakat sami.
***********
Hned, co jsme dojeli autobusem na hotel, což bylo teď, tak jsme všechni spořádaně vyšli z autubusu. Teď jsem fakt nechtěla brečet nebo trápit se. Za prvé jsem v Mexiku poprvé a za druhé se chci mstít.
Luke byl celou dobu neviditelný. Úplně. Sice mě to už moc nezajímalo, ale potřebuju se někomu pomstít, ne?
S Mayou, holkou, která je tu s Nicolsovou. Naši učitelkou.
Nějak jsem se s ní seznámila. Konečně jsem mohla, když vím, kdo jsem a co jsem zač.
Maya je poměrně malá a roztomilá dívka. Nosí černé brýle a má krátké černé vlasy.
Prý miluje koně. Sice není můj tip, ale dá se s ní bavit. JÁ ty zvířata třeba nemusím vůbec. Teď nemusím vůbec nic. Nesnáším Hemmingse a každou jeho část v těle. Nesnáším jeho lži a přetvářky. Nesnáším jeho sexy hlas..
Chvíli jsme tam stáli, protože tam učitelka mluvila s nějakými lidmi.
Prohlédla jsem si okolí a do oka mi spadl billboard. A byl.. na tom billboardu byla veliká fotografie Brooklyna Beckhama. Je to asi nějaká reklama na mužskou vůni, ale halo!! Brooklyn Beckhem!!! Mé srdce začalo být. Teď mě nezajímala pomsta Hemmingsovi. Teď byl můj idol na billboard.
Hleděla jsem na jeho fotografii jako na napínavý horror. Nespustila jsem u něj oči. Brook je, tak bezchybný!

,, Tobě se líbí Brook?" Ozvala se vedle mě Maya a tím mě vyrušila z hodně dirty myšlenek s Brookem.

,, On je ... proč všichni nejsou jako oni?" Povzdechla jsem si. ,, Všichni jen lžou a jsou to svině. Ostatní kluci jsou svině." Řekla jsem naštvaně.

,, My všichni tě slyšíme baby!" Křikl na mě Sebastian. Zrovna on má teď, co říkat.
Úplně jsem ho radši ignorovala a podívala se po Lukovi.
Stál tam sám. Sice nebrečel, ale stál tam a díval se do země. Vypadal jakoby ztratil někoho, koho miluje.
Ale vlastně nemiloval. Využíval.
Naše pohledy se najednou střetly a Luke na mě dělal tu grimasu 'promiň'.
Je mi jeho grimasa a myšlenky a omluva a podobný věci úplně jedno.
Doufám, že mu je stejně jako mně.
Radši jsem se na něj přestala dívat a začala jsem poslouchat učitelku.

,, Takže!" Křikla aby sklidnila všechny kolem. ,, Teď vám rozdám karty od vašich pokojů! Až se zabydlíte, tak ve tři dopoledne se sejdeme na recepci a tam vám všechno řeknu." Řekla a všichni se k ní začali hrnout.
Myslím si to nebo jsem byla radši, když jsem ty zvířata neznala? Spíš bych radši zase amnesii.
Nejvíc to bolelo, když jsem si začala pamatovat. Bylo to v tu neděli, co se Luke vrátil. A pak to předstírání.
Myslela jsem, že zemřu.
Když na mě došla konečně řada, učitelka mi podala kartu a já šla hned do hotelu.
Uvnitř to bylo krásný, ale byla jsem celkem unavená, tak jsem to sotva pořádně vnímala.
Šla jsem k výtahu, kde náhodně nebyl nikdo. S kufrem v ruce jsem šla dovnitř a stiskla tlačítko v posledním patře, kde je náhodně můj pokoj.
Opřela jsem se o zdi a zavřela oči. Samozřejmě jsem nechtěla usnout ve výtahu.

Luke's P.O.V

Nemusím tu vyprávět, co jsem nebo kdo jsem. Všechno už jsem si to myslel. Už jsem věděl, že si vzpomene a já uvidím, jak trpí. Jak mě nesnáší a bude se mi chtít pomstít.
Je už zbytečné brečet nebo se řezat. Prostě je to tak..
Musím se na věc podívat z jiného úhlu. Buď tu budu trpět nebo si jí získám normálně. Normálně jako Luke Hemming. Žádný lhář.
Už nic nebudu vzdávat.

S taškou, batohem a kufrem s jsem došel do pokoje v posledním patře. Sice nevím proč, ale proč ne. Snad budu na pokoji sám.
Otevřel jsem.dveře a ten pokoj byl.. wow...
Byl tam velký otevřený balkón a obrovská manželská postel s bílými nebesy.
Zavazadla jsem dal před dveře a šel jsem na balkón.
Byl to ten nejkrásnější výhled na moře. Asi tak krásný jako je Linda, když spí.
Večer, když jsme letěli jsem si v kabince něco nechal. Prošel jsem kolem ní a bylo to..
Já nikdy nic lepšího neviděl. Bylo to magický. Jsem zamilovanej, tak moc, že mě to samo překvapuje.
Uslyšel jsem nějaký kroky, tak jsem se otočil, jestli to není pokojská.
Viděl jsem samozřejmě někoho, koho bych v mé přítomnosti viděl poslední.

,, Děláš si prdel?" Zaklela pro sebe a otráveně se chytla za čelo.

,, Lindo." Vyšel jsem z balkónu.
,, Prosím.."

,, Nemusíš se omlouvat." Usmála se. Ona se faku usmála? Fakt? ,, A taky na mě nemusíš mluvit a všímat si mě." Dodala. Jo, to už dá smysl.

,, Ale Lin, Já tě fakt miluju." Podíval jsem se jí do očí.

,, Nesnáším lži a už vůbec tebe."