Bylo mi 17 a kvůli tátově práci, jsme se přestěhovali do Kladna. Popravdě jsem z toho moc nadšená nebyla. Nová škola byla hrozná a taky mě tam mezi sebe nepřijali. Neměla jsem tam jediného kamaráda/kamarádku. Ale stále tu byla ještě jedna věc, co mě rozveselovala. A to byly Váďovy videa.
Po pár týdnech jsem si konečně zvykla na nové prostředí a alespoň někdo se se mnou začal bavit. Ostatní se se mnou nebavili, ale co se dá čekat od povrchních lidí. Prostě jsem to nějak překousla.
Jednoho dne jsem dodělávala projekt do školy. Když v tom se ozval ten otřesný zvuk messengeru. Někdy už mi to fakt lezlo krkem. Psala mi Lucka (kamarádka). Zeptala se, jestli bych nešla ven. Procházeli jsme se po náměstí, když v tom jsem zahlédla Váďu. Mé oči se rozzářil a nachvíli jsem ztuhla. Od něj mě dělilo jen pár metrů. Prstem jsem do Lucky šťouchla a ukázala na něj. Začala jsem pištět, jako malá holka.
Přišla jsem za ním a řekla jsem: "Ahoj, já jsem... Nikola". Také jsem mu řekla, že sleduju ráda jeho videa a taky se mi líbí jeho tvorba. No, byla jsem poněkud nervózní a tak to ze mě prostě vypdlo. Nikdy se mi nesnilo o tom, že bych ho doopravdy mohla potkat. Povídali jsme si a já mu vyprávěla o tom, co se stalo. Bylo to úžasné. V reálu je úplně jiný, ale myslím tím milý.
Přidal si mě na facebooku přes jeho osobní účet. Nemohla jsem tomu uvěřit. Lucce jsem vše vyprávěla, i když neměla tušení o koho jde. Po nějaké době, psaní na facebooku, mě pozval do videa. Ale řekl mi jenom, že to bude challenge a že se mám nechat překvapit. Bohužel pro mě, když jsem nevěděla o co jde bylo to horší. Protože jsem se nemohla ani připravit. Domluvili jsme si sraz a já se vydala na cestu.
Váďa mě potom zavedl domů a konečně mi řekl o co půjde. Měla to být dizzy challenge.
ČTEŠ
Vadim & já #1
FanficPředem Vás upozorňuji, že tohle je má první fanfikcea také jsem dyslektik. Proto žádám, aby jste se zdrželi komentářů ohledně mé gramatiky. Myslím si, že psát může každý. Stejně tak, jako já. Ještě pro info, příběh se odehrává v roce 2015. První díl...
