Vílí dóm

'Dočasný' domov

Zaklepaly na dveře a bez váhání vstoupily. Za stolem seděla Modrá víla. "Vítám vás v mém paláci a vaším dočasným domovem."

..........................

Lada na ní překvapeně vzhlédla. Domovem?!  "Jak to myslíte?" zeptala se jí tedy. "Prosím, tykejte mi děvčata. Budete tu teď nějakou dobu bydlet, abych vás mohla přivítat a uvést ve světě víl." usmála se. "Aha... no a mohly bychom se podívat kde budeme spát?" Sí byla zvědavá. "Samozřejmě, za dveřmi na vás čeká Arnë." Kamarádky vyšly z pokoje a opravdu, stála tu mladá krásná zrzavovlasá dívka s křídly na zádech. "Vítejte." řekla jim a pokynula směrem k chodbě. Lada a Sára šly za ní. "Děkujeme." ozvala se Lad, když stály u dveří. "Rádo se stalo." usmála se na ně a pak odešla.

Sára otevřela dveře a zarazila se. Byla to nádherná místnost, obrovský zdobený koberec, pohovky se zlatými ornamenty, lustr jako ze sna, ale žádné postele ani stoly. Vstoupily a zamířily každá k jedněm dveřím po stranách. Lada se dotkla kliky a dveře se samy otevřely. Fialovo-bílá místnost, koberce se stříbrem, postel s nebesy a stůl. A před oknem se vznášel sedací pytel. Tohle se mi bude líbit, pomyslela si.

Sí měla pokoj v barvách oranžové a hnědé, jako pomeranč a čokoláda. Světlá podlaha, lustr z oranžového skla, postel hnědo-krémová a závěsy tmavě oranžové. Stůl pod oknem a velká skříň jí slibovali překvapení. Vrátila se do místnosti spojující jejich pokoje. Lad už seděla na pohovce a při Sářiném příchodu zvedla hlavu. Počkala až si kamarádka sedne vedle ní. "Wow" vydechla Sí. "To teda.. takovej pokoj jsem si vždycky přála!" .. "I já.".."Dejme tomu, že tady to bude obývák, jinak nevim, jak tomu říkat." ..."OK."

Otevřely se dveře. "Děvčata, prosím převlečte se a přijďte dolů do hlavní haly."... "Samozřejmě." odpověděly jednohlasně. Dveře se zavřely a Sára hned vyběhla do svého pokoje. Lada si jen povzdechla. Do čeho se mám obléct, když tu nic nemám? ptala se sama sebe. Zvedla se a došla do svého pokoje. Začala se rozhlížet a po chvíli objevila skrytou skříň. Otevřela ji a spadla jí čelist. Bylo v ní tolik šatů, že se to spočítat nedalo. Prohrábla se jimi a do očí jí uhodili jedny růžovo-bílé. Oblékla si je a projela si vlasy hřebenem, který našla v dalších dveřích, tentokrát od koupelny. V dlouhých šatech vešla do obýváku, ale když Sára stále nešla, sešla schody. Dole našla střevíčky, tak si je rychle nazula. Sí tu nebyla, zato Modrá víla a Arnë ano. "Ahoj." řekla nejistě, obě víly se na ní usmály: "Ahoj."

"Začneme, o Sáru se postará Arnë." s úsměvem řekla po chvíli čekání Modrá víla. Vyšly dveřmi, na které víla ukázala. Prošly do zahrady a zastavily se u malého jezírka. "Lado, řeknu ti teď něco, co bys raději nevěděla, ale musím." odmlčela se. "Jde o tvé rodiče.." "Jsou v Rusku" přerušila jí Lad. "Ano.. ale to nejsou tví praví rodiče." čekala jak dívka zareaguje. "Co..cože?....myslela jsem si to ale... vždyť je mi.. skoro osmnáct.."

Ahoj :) dnešní díl: popisy, popisy, popisy.. tak se omlouvám :)

Modrá víla :)