Příběh o dívkách, které mají tajemství. Tajemství, o kterém nevědí ani ony samy.
......
"Co je to?" "Náhrdelník" "Od koho to je?" "Je tu jen adresa příjemce"
......
"Co se to..?" "On září!" "Jak..?" "Počkej, to vypadá jako...." "Jako co?!" "Tady, t...
Vzbudila se hned, jak zaslechla ten protivný zvuk budíku. Rozmáchla se a schodila ho na zem, kde se rozbil a přestal. Poslední dobou se jí tyhle věci stávaly často. Dřív by okamžitě vyskočila na nohy, ale od té doby co tu s ní bydlí i Sára, tak se o nic starat nemusí. Její kamarádka už je touhle dobou v kuchyni a smaží pro obě vajíčka.
Lada se vyhrabala z postele a došla do koupelny. Podívala se na sebe do zrcadla. Projela si své dlouhé hnědé vlasy. Nemalovala se, nepotřebovala to. Měla husté černé řasy od malička. Byla krásná a věděla to o sobě, ale nedávala to najevo. Nechápala to, ani matka ani otec takoví nebyli. Matka byla zrzka s hnědýma očima, které měl také její otec, ale ten měl černé vlasy. Nebyli si s ní nijak podobní, ani vzhledově a ani povahově. Nenáviděla to jméno, které jí dali. Někdy si říkala, jestli to jsou její pravý rodiče, ale vždyť jí bude letos osmnáct, tak by jí to snad řekli ne?
Bydlela sama už od šestnácti, a před dvěma měsíci se přistěhovala její kamarádka. Se Sárou se poznali na škole, kterou obě studovaly dálkově. Byly tenkrát na několika seminářích, kde se také poprvé setkaly. Jsou nejlepší kamarádky.
Lada došla do kuchyně a sedla si ke stolu. U sporáku opravdu stála Sára, když postřehla, že jsou tu už obě, nandala na talíře a dala je na stůl. Lad došla ještě pro skleničky a oběma nalila jejich oblíbené pití, malinovku. Po snídani nechala vše na Sí(Sára) a šla ke dveřím zkontrolovat poštu. Tak jako každé ráno. Při cestě do obýváku, který je vedle kuchyně, se přehrabovala dopisy od lidí, se kterými ještě před půl rokem chodila do školy.
Sedla si na pohovku a začala je rozhazovat na dvě hromádky, pro ní a pro Sáru. Jako poslední v ruce držela dopis, který byl určený oběma. "Máme tady nějakej společnej dopis, chceš se podívat?" zakřičela na Sí. "Klidně to otevři." odpověděla jí kamarádka taky křikem. Lada tedy vzala do ruky nůžky a jedním tahem dopis otevřela. Vypadla na ní nějaká věc. Mezitím už na pohovce seděla i Sára. Obě se na sebe překvapeně podívaly.
"Co to je?" zeptala se Lad. Po chvilce přemýšlení jí Sí odpověděla. "Náhrdelník." "Od koho?" "Je tu jen adresa." "Aha, no... tady máš svojí poštu." řekla Lada a ukázala prstem na hromadu po její levé ruce. "Díky"
Ahooj! :) Už jsem psala dvě knihy ale kvůli okolnostem začínam znova. :) Krátký začátek, líbí? :) budu ráda za vaše názory :)
Oops! Ang larawang ito ay hindi sumusunod sa aming mga alituntunin sa nilalaman. Upang magpatuloy sa pag-publish, subukan itong alisin o mag-upload ng bago.
