Tantallout.

Kdo je Edvin Björk ?

Jmenuji se Mikael Blix, pracuji jako reportér pro jeden malý časopis. Studoval jsem vysokou technickou školu ve Stockholmu, ale po prvním semestru jsem odešel, přestala mě jednoduše bavit.

Vždycky jsem chtěl být slavný reportér pro velké časopisy jako Forbes nebo Times. Od malička jsem to měl v krvi, když jsem byl dítě, moje matka mi vždycky dělala hosta, nebo nějakou zajímavou osobnost, já jsem s ní dělal rozhovory a poté jsem sestavil jednoduchý magazín, který jsem ukazoval zbytku rodiny, když k nám přijeli na návštěvu.

Všechno se ovšem změnilo o Vánocích, roku 2000, tehdy mi bylo nějakých patnáct let. Dostal jsem první počítač a od té doby jsem věděl, že chci pracovat s počítačem do konce života. Vždycky jsem si představoval, jak mám vlastní malý obchůdek na kraji města, lidé mi sem nosí své počítače a já je opravuji. Mám partu kamarádů, se kterými jdu večer do baru a bavíme o nejnovějších technických vynálezech. Jo, tahle představa byla super.

Jelikož jsem stále miloval psaní, tak jsem dělal jednoduché recenze na nejnovější počítače, které se mi dostali pod ruku. Nebylo jich moc, ale něco se našlo. Tyto recenze jsem poté posílal do místních novin, dostal jsem nějaké peníze a pochvalu. Za vydělané peníze jsem si chodil kupovat horkou čokoládu, protože tou bylo naše město vyhlášené.




Po střední škole jsem se rozhodl studoval vysokou školu technickou ve Stockholmu. Jelikož jsem měl vždy výborný prospěch, tak jsem neměl problém a vzali mě bez problému. Horší to bylo ovšem s dopravou. Naše město sice neleželo daleko od Stockholmu, asi nějakých sto kilometrů, ale dojíždění každý den do školy mi vadilo.

Proto se matka rozhodla k radikálnímu kroku. Dala výpověď v práci a společně jsme se odstěhovali na předměstí Stockholmu. Sehnala si práci jako kuchařka v jedné restauraci takže vždycky po škole jsme si u ní dali společnou večeři a šli domů.

Na škole jsem prospíval dobře, měl jsem dobré kamarády a těšil jsem se na svůj malý obchůdek, který jsem měl v plánu si otevřít. Viděl jsem každý detail, cítil vůni starého dřeva a oleje, viděl jsem rozházené nářadí a ke svým zákazníkům byl vstřícný.

Od malička jsem sice vyrůstal bez otce, ale s matkou jsme se měli více než dobře. Nic nám nescházelo. K narozeninám jsem měl vždy veliký dort, na Vánoce obrovskou rodinou hostinu a oslavu.

Měl jsem se skvěle. Zlom ovšem přišel asi v polovině prvního semestru. Učivo se mi přestalo zdát zábavné, viděl jsem všechny učitele a učitelky jako přízraky, kteří nás mučí a nutí do něčeho, co mi přijde naprosto zbytečné. Večer, když jsme šli s přáteli do hospody, bavili jsme se o stejných věcech, neviděli jsme už tu zábavu jako dřív, začínalo nám vadit tam chodit.

Proto jsem se také asi po měsíci ze školy rozhodl odejít. Práci jsem měl zařízenou díky matce u malého vydavatele týdeníku From Stockholm, který vydával nejzajímavější zprávy, které se za poslední týden udály. Ovšem ředitel asi po půl roce odešel kvůli zdravotnímu stavu a všechno nechal na starost svému bratrovi, který se o týdeník stará dodnes.

Přejmenoval ho na Huntporter – spojení slov hunt, jako lov a porter, zkrácené reportér.

Začalo se nám dařit víc, začali jsme mít lepší prodeje a i mně se o trochu zvýšil plat. Neměl jsem se úplně nejhůř, ale o díl jsem se musel dělit s matkou, platil jsem jí totiž nájem za pokoj, ve kterém jsem byl u ní v bytě ubytovaný. To, že jsem opustil vysokou mi totiž neodpustila.

Z mého života se stala rutina, ráno přijdu do práce, pomáhám šéfovi s nějakými papíry, pak si dáme společný oběd u něj doma, který nám připravuje jeho žena. Je to moc hodná paní, ale vaří příšerně. Odpoledne jsem zase zalezlý ve své kanceláři a sleduji novinky na internetu.

Mojí práci reportéra nahradili zkušenější lidé, respektive šéfovi přijdou lepší. Často od něj slýchávám, že by mě nejraději vyhodil, ale že nemůže porušit slib, který dal bratrovi a to ten, že se o mě postará.

No a tak tu teď takhle sedím už druhým rokem a přemýšlím, co bude dál. Vadí mi to tady, hrozně rád bych někam odcestoval a našel si lepší práci v nějakém magazínu, ale jednoduše nemůžu, nemám ani peníze na cestu a ani pořádnou motivaci.


V podstatě nevím co budu dělat dál, díky své rutině jsem přišel o většinu a přátel, ale na ty stejně nemám díky svému obrovskému pracovnímu vytížení čas.

Ač můj zájem o techniku a počítače byl dříve opravdu obrovský, teď už tomu zase tak není. Mé články jsou v podstatě založeny na rozhovorech s místními lidmi, kteří stejně nikoho nezajímají. Asi před měsícem se ovšem objevila informace o nějakém počítačovém a matematickém mágovi, na jméno si teď bohužel nevzpomínám.

Prý bydlel dlouhou dobu tady ve Stockholmu, ale poté se kvůli určitým únikům vládních informací musel odloučit od své práce, kterou zde měl rozdělanou a utekl mimo Švédsko. Nikdo doposud nevěděl, kde se schovává, ale před před pár týdny se objevil sám a nechal se dobrovolně zatknout policií. Prý naprosto beze slov, jakoby před něčím, utekl ze světa zpátky sem, do Švédska.

Jelikož to byl a momentálně opět je občan Stockholmu, tak mě šéf pověřil tímto úkolem a řekl mi, že o něm musím udělat rozhovor. Sám si matně vzpomínám, že jsem už o někom takovém dříve slyšel, ale nevím to jistě, ani nevím, jak si ho mám představit, jestli jako šílence, nebo génia.

Jak tedy šéf řekl tak musím udělat a je na čase, abych se konečně sebral a naplnil svůj život tím, co mě vždycky tak bavilo – psaní. Sice nevím, jak moc to bude zajímavé téma, ale podle průzkumu je prý o toho člověka zájem. Je tu ovšem jeden menší problém a to ten, že od doby, co se vrátil zpět do Stockholmu s nikým nepromluvil. Někdo si myslí, že mu někdo vymyl mozek, ale já si myslím, že za tím je něco jiného, nějaké tajemství, nebo něco, co skrývá.

Nemám ponětí, jak tohle dopadne, buď to bude můj úspěch, nebo můj pád, jestli mi totiž toto nevyjde, matka mě vyhodí a budu muset žít na ulici, ve Stockholmu totiž není byt, do kterého bych se s výplatou vešel.

Ne, že bych si stěžoval na můj plat, to vůbec ne, ale prostě není natolik vysoký, abych si mohl dovolit něco, kde bych se cítil jako doma, někde, kde bych mohl svou práci ve volném čase dělat naplno.

Asi si o tom chlapovi opravdu něco zjistím.

Projel jsem právě Google, ale moc jsem toho nenašel. Jen to, že za únik vládních informací může sedět pěkně dlouho, pak něco o tom, kdo to byl, ale to mě v podstatě nezajímá. Já mám ve zvyku s každým člověkem začít od začátku a udělat si vlastní obrázek.

Takže, kdo je sakra Edvin Björk?