epilogue

418 75 19
                                    

Mohl bych tu sedět navždy.

Držet tě za ruku a vyprávět ti všechny naše vzpomínky.

Je jich tolik, co jsem ti ještě neřekl.

Snad mi to odpustíš.

Už teď vím, že já si to neodpustím nikdy.

Prý už nemáš šanci.

Trpíš.

A já to cítím.

Říkala jsi, že mě nikdy neopustíš.

A já se bojím, že jsi lhala.

Ne, nebojím se. Vím to.

Políbím tě na čelo a pohladím po vlasech.

A naposledy tě obejmu.

Nechám se zaplavit přívaly slz.

Opravdu jsi byla má spřízněná duše.

soulmateWhere stories live. Discover now