Ride

38 3 0
                                    

Během cesty jsem usnula. Probudily mě dva mužské hlasy, ležela jsem na sedačce vedle mě a promnula si oči. Jak jsem otevřela oči, hned jsem uviděla krev. Neudržela jsem se, vydala jsem sebemenší hlásku a zakryla si pusu rukou. Muži ztichli a šli směrem ke mně, schovala jsem se pod sedačku. Na zemi jsem viděla ležet spoustu bezvládných zkrvavených těl. Černé kožené boty se blížily, zavřela jsem oči a zatajila dech, slyšela jsem kroky dál autobusem, oddechla jsem si. Hned jak jsem si myslela, že mi nic nehrozí. Muž mě vytáhl za vlasy. Byl to mladý muž, bylo mu tak kolem 20, měl černé rozcuchané vlasy a jeho temné oči mě propalovaly skrz. Snažila jsem se mu vytrhnout, on mě ale vší silou odhodil uličkou dozadu. Druhý muž k němu přišel, chytil ho za rameno a něco mu říkal. Byla jsem na pokraji omdlení. Zavřela jsem oči, když jsem je znovu otevřela, druhý muž se nademnou skláněl. Viděla jsem jeho milé zelené oči, ale jeho obličej měl kamenný výraz. Pomohl mi se zvednout na nohy ,,buď zticha a všechno bude v pohodě " dál mlčel a odvlekl mě dopředu autobusem. Hned na první sedačce seděl muž s černými vlasy a zbraní mířil na řidiče. Autobus byl pořád v pohybu. Vykřikla jsem ,,Co po mně chcete !? " vzápětí jsem ucítila kamennou pěst u mého spánku a jak se kácím k zemi.

Nikdo, ale VšichniKde žijí příběhy. Začni objevovat