Zamilovaná do youtubera || Youtubers FF , Vadak , Carrie , Blazer - DOKONČENO

Kapitola 20.

Tato část je věnovaná pro ZuzaVlk

Zabouchla jsem dveře a rychle utíkala pryč. Můj pláč byl velice silný a i kdybych chtěla nezastavím ho.

Všichni se na mě dívali jak na nějakého blázna. Tak promiňte že jsem na dně.

Skoro před domem jsem zakopla a spadla jsem na chodník.

Opatrně jsem si stoupla a otřela ze sebe kamínky a špínu.

Začal mě strašně bolet ret tak jsem si na něj šáhla.

"Co to?!" Špitla jsem bolestí a podívala se na svou ruku od krve.

'Neříkej mi že jsem si roztrhla ret' Ozval se můj vnitřní hlas.

Utřela jsem si slzy a opatrně jsem šla domů.

"Naty?" Zavolal na mě někdo.

Otočila jsem se a uviděla Sáru s Pavlem.

"A-ano?" Dala jsem si ruku k puse.

"Proč brečíš?" Řekla Sára.

"Já-já nebrečím" Špitla jsem.

"Tak rozmazaná řasenka až po bradu tě prozrazuje" Přišel ke mě Pavel.

Podívala jsem se do jeho očí.

"Oddělej tu ruku"

"Ne.." Vyjela mi slza.

Vzal mojí ruku a oddělal ji od mé pusy.

Vytřeštil oči "Jak se ti to stalo panebože?"

"Je to hodně špatný?" Zděsila jsem se.

"N..ne...ne.." Snažil se říct.

Vytáhla jsem z tašky zrcátko a dala si ho před obličej.

"Shit" Začala jsem brečet a zrcátko oddělala.

"Co se ti stalo?" Objal mě Pavel.

"Vadim.." Vyjeli mi do očí slzy a stiskla ho víc.

"Pojď .. jdeme do nemocnice" Chytl mě za ruku a kývl na Sáru "Dej si tu ruku k puse" Podíval se na mě.

"Děkuju .." Utřela jsem si slzy.

Když jsme došli do nemocnice , byla jsem celkem překvapená že tam nikdo není.

Sedla jsem si a dívala se na Pavla který si sedl vedle mě. Pavel mě šel ohlásit.

Někdo mi začal volat tak jsem se podívala kdo.

'Vadim'

Ne díky. Típla jsem to a mobil dala zase do kapsy.

Když Pavel zase přišel a sedl si , sjel svojí rukou na moje stehno a začal po něm jezdit.

Podívala jsem se do jeho krásných očí a on se na mě usmál.

"Paní Natálie , prosím pojďte"  Vyšla sestřička a usmála se na mě.

Vešla jsem dovnitř a viděla jsem tam sedět celkem mladého doktora.

"Posaď se" Ukázal na bílou stoličku.

Když jsem se posadila špitla jsem "Děkuji"

"Takže , co a jak se ti to stalo?" Zkřížil si ruce.

"Já.. běžela jsem a zakopla jsem .. a o něco jsem si roztrhla ret"

Začali jsme to tam trošku probírat a ,protože měl čas na rychlovku mi to zašil a pustil mě zase ven.

"Tak jdeme" Stoupla jsem si na špičky.

Oba se zvedli a Sára musela běžet domů , takže jsme šli s Pavlem sami .

Před mým domem jsem se s Pavlem rozloučila , i když celkem nerada . Proč? Měla jsem chuť ho políbit.

"Tak čau , a díky za všechno" Usmála jsem se .

"Nemáš zač.. je mi líto co se stalo" Vrátil mi spět úsměv.

Před domem jsem si ještě dala ruku k puse .Když jsem přišla domů , máma seděla u stolu.

"Natko , kde jsi byla?!" Okřikla mě "Já tě tu sháním , dokonce jsem volala i Vadimovi , víš jaký měl strach?!  A co teprve já?!" Zakřičela ještě víc.

Přišla ke mě a ruku mi odtrhla od pusy.

Zarazila se a její vztek přestal.

Sklopila jsem hlavu a vypustila jsem opět slzu.

"Naty , co se stalo?" Zvedla mi hlavu a objala mě.

"Já.." Zasekla jsem se.

Připadala jsem si jako ve hře kde se můžeš rozhodnout jestli řekneš pravdu , nebo si to vymyslíš.

"Já , jsem běžela a spadla jsem .. a stalo se mi tohle. A Pavel se Sárou mě vzali do nemocnice"

"To jsou hodní.. běž si lehnout. Udělám ti čaj a napíšu Vadimovi"

"Ne!!" Zakřičela jsem a mamka se lekla.

"Proč?" Přimhouřila oči.

"Chci mu napsat sama.." Pousmála jsem se .

'To určitě' Řekla jsem si.

Šla jsem k sobě do pokoje.

Když jsem si sedla na postel najednou mi vletěl malí kamínek na okno.

Šla jsem k oknu a podívala jsem se.

Otevřela jsem ho a vytřeštila oči.

"Naty" Ozval se dole