Přeju si, aby tohle byl jenom hloupý sen a já se probudila vedle tebe, podívala se do tvých krásných očí a políbila tě na tvé hebké rty.
Ale nejsem dítě Štěstěny, stále se probouzím do prázdného pokoje, do ticha, které mě ubíjí. Nejsi po mém boku, neusmíváš se na mě.
Má tohle ještě cenu?
Bolí to, tak strašně moc to bolí.
Přála bych se usnout a už se nikdy neprobudit.
Všem by se ulevilo.
