The Boggart

1K 106 13
                                    

Ahojky😃
Vítejte u mého prvního překladu😉 Doufám, že se vám bude líbit.
GinnyWesley789💗

Remus vzhlédl, když zaslechl dveře kabinetu se otevřít a zase zavřít.
„ Ah, Severusi."
Jeho přátelský úsměv byl však pozdraven tichým ledovým pohledem.
S povzdechem se Remus opět vrátil k opravování esejí. Opravdu se snažil, ale Severus Snape byl odhodlán ho nenávidět tak, jako ve školních letech. Dobře, nedokázal si představit, jaké to je být v rukou Pobertů, ovšem s výjimkou toho vlkodlačího incidentu to nemohlo být tak zlé. Nebo mohlo? Možná on, Remus Lupin, přimhuřoval oko nad Jamesovými a Siriusovými činy tak dlouho, že to v určitém okamžiku přestal vnímat.

Vstal, vyčistil si zuby, ponížil Srabuse, šli na snídani...

Nebyly to moc hezké činy a upřímně toho litoval. Ale zkusit se omluvit Severusi Snapeovi, který se na vás shlížel přes svůj hákovitý nos jako kdybyste nebyli nic víc než jen špína za nehtem...Remus nebyl překvapený, když zjistil, že tento muž by mohl oplácet pohled baziliškovi. Tato myšlenka ho skoro donutila se zahihňat.
Snape si musel něčeho všimnout, možná malé změny jeho výrazu. Otevřel ústa, aby něco poznamenal. Nicméně, hluk ze skříně ho přerušil.
Snape se zamračil. Střelil po Lupinovi podezřelým pohledem, přešel dvěma rychlými kroky místnost a vytáhl hůlku.
Ten muž měl dobré instinkty, to musel Remus uznat, a byl velmi rychlý v kouzlení, i když předstíral, že pohrdá 'pošetilým máváním hůlkou', ale možná by se varování hodilo...
„ Severusi, ne-" 
Pozdě. Otevřel tu skříň. Remus se naklonil dopředu, pohrdajíc sám sebou. Narozdíl od Snapea totiž věděl, že ve skříni je bubák. Poprosil Brumbála o svolení, aby bubáka směl použít při výuce třetích ročníků. Byl docela zvědavý, v co se Snapeův bubák promění. Možná ve vlkodlaka? Tehdy byl vyděšený. Remus si stále vybavoval charakteristický pach jeho strachu.
Ze skříně něco vyšlo- nebo spíš vyletělo- a s tupým nárazem dopadlo na zem. Remus natáhl krk, napůl vstávající ze židle. Neviděl, co to bylo, Snape mu blokoval výhled.

Zvuk škrceného člověka nasměroval jeho pozornost zpět k muži. Snape zíral do země, pomalu vrtěl hlavou. Remus mu neviděl do obličeje, ale všiml si, že svírá hůlku tak pevně, až hrozilo, že se zlomí. Třásla se mu ruka.
„ Severusi?"
Žádná reakce, žádný náznak toho, že ho Snape slyšel.
„ Je to jen bubák, Severusi."
Snape přikývl jako někdo v hlubokém transu.
„ Rid... Riddi..." Jeho hlas zněl, jako by ho někdo škrtil. Hůlka mu vyklouzla z prstů. Zavrtěl hlavou. „ Nemůžu." Zachroptěl.
Remus se zamračil. Severus Snape si nedokáže poradit s bubákem? Ten Severus Snape, který v prvním ročníku znal více kleteb než většina studentů v sedmém?
Zvedl se. „ Já ti-"
„ Ne. Ven."
Remus se zachmuřil. „ Já si s ním poradím."
Snape otočil hlavu, aby se na něj podíval. „ Vypadni."
Neřekl to tím tónem, při kterém by se rozběhl ke dveřím. Jeho hlas byl sotva slyšitelný šepot. Ale byla to jeho tvář, která mu napověděla, že je něco opravdu špatně. I když byl v největším pořádku, Severus Snape nevypadal moc zdravě. Ale teď vypadal skoro jako mrtvola, černé oči byly prázdné a jeho tvář ztratila poslední zbytečky barvy. To Remuse přesvědčilo, že by měl jít pro pomoc.
Dveře se s ránou zabouchly a on se rozhlédl po chodbách. Nikdo tu nebyl, ani student. Zrovna přemýšlel, zda-li má poslat domácího skřítka nebo jít za Brumbálem sám, když spatřil McGonagallovou, jak jde naproti němu.
„ Minervo!" Zvolal.
Usmála se, ale když spatřila jeho výraz, zamračila se. „ Remusi, co se děje?"
„ Sežeň Albuse- rychle!"
Neptala se. Když zaznamenala naléhavost v jeho hlase, jen přikývla a zatímco udělala další krok, proměnila se v mourovatou kočku. Remus sledoval, jak běží chodbou rychleji, než by kdy byla schopná v člověčí formě.
Co teď? Počkat tu na Brumbála? Nebo se vrátit do kabinetu? Ale Severus ho tam nechtěl. Ale proč si nedokázal poradit s bubákem? Co mu ukázal?
Ať to bylo cokoliv, chtěl to udržet v tajnosti, odpověděl si sám.
Tichý hlásek v hlavě mu říkal, že by tam Severuse Snapea neměl nechávat samotného hrůze, které nedokázal čelit.
Udělej to pro něj a zlikviduj toho bubáka, říkal ten hlas.
Samozřejmě, zvládl by to ve zlomku vteřiny. Věděl, že je schopný manipulovat s bubákem. Po tom všem, nebylo to poprvé, co se s ním setkal. Jen, nemyslel si, že by mu to mohl Severus někdy odpustit. Ne, řekl mu, ať vypadne, měl by zůstat venku. Nepomůže Snapeovi jen proto, aby se mu posmíval za jeho úsilí.
Zbabělec, říkal mu tichý hlas v hlavě.
Inoroval to. Po těch letech na to byl zvyklý.
Konečně, zdálo se to jako hodiny, zaslechl Remus rychlé kroky. Brumbál vyběhl zpoza rohu, s McGonagallovou- teď už v opět ve své lidské podobě- v závěsu.
„ Remusi. Co se stalo?" Obvyklé jiskřičky v modrých očích ředitele chyběly.
„ Nejsem si jistý." Remus se zhluboka nadechl.„ Severus otevřel skříň, ze které vyšel bubák-"
„ U Merlinových vousů! Zapomněl jsem ho varovat." Brumbál položil Remusovi ruku na rameno. „ Pojďte, budu potřebovat pomoc."
Otevřel dveře a uvedl ho do kabinetu.
„ Minervo." Řekl přes rameno. „ Byla bys tak laskavá a zajistila, aby nás nikdo nevyrušil?"
McGonagallová přikývla.
Když Brumbál zavřel, Remus zůstal stál u dveří. Odtud spatřil, v co se Snapeův bubák proměnil. Ostře se nasál vzduch do plic. Mrtvé tělo. Přesněji mrtvé tělo Lily Potterové, zbité a zlomené a zmrzačené téměř k nepoznání. Ten příšerný pohled mu zvedal žaludek. Byl rád, že dnes vynechal snídani- nebyl si jistý, zda-li by to udržel. Ale byl také zmatený. Proč Lily? Rozhlédl se po pokoji po ostatních.
Snape byl bubákovi nejblíže, seděl zhroucený v křesle, předkloněný, s hlavou zabořenou v dlaních. Ze začátku si myslel, že se třese, ale pak zjistil, že muž pláče.
Brumbál se lehce dotkl mužova ramene.
„ Postarejte se o toho bubáka." zašeptal.
Remus přikývl. Vytahující hůlku přistoupil blíž, zatímco Brumbál kolem něj prošel, aby se dostal ke Snapeovi.
Bubák zaznamenal novou oběť, okamžitě se začal soustředit na něj a proměnil se z Lilyina těla do zářícího úplňku. Remus už byl na tento pohled připraven.
„ Riddikulus!" Zvolal.
Měsíc se proměnil ve žlutý balonek, který vystřelil zpět do skříně, když ztrácel vzduch. Remus rychle zabouchl dveře a zamkl je pomocí kouzla. Podíval se na dva další muže. nebyl si jistý, zda-li by měl odejít nebo ne. Nic mu do toho nebylo. Viděl více, něž Snape chtěl aby věděl- a byl si jistý,  že za to později zaplatí. Žádná kouzla nebo kletby, Snape uměl vmetat do tváře poznámky které bolely stejně. Ale on se nedokázal přinutit k odchodu. Brumbál by ho mohl ještě potřebovat. A také chtěl vědět...
Kdo by si pomyslel, Lily a Snape...
Ne, nebyla žádná 'Lily a', byl jen Snape. Byl si vědom, že Lily a Severus byli přátelé, když přišli poprvé do Bradavic. Ale v průběhu let se začali sobě více a více vzdalovat.
Nakonec se Lily od jejich přátelství upustila, tvrdila, že se Severus začíná pohybovat v kruzích, se kterými nechtěla mít nic společného. Remus si byl docela jistý, že přemýšlela o svém kamarádovi z dětství jediným způsobem, litovala, že jeho činy a změna charakteru mohla za konec jejich přátelství. Ale možná-napadlo ho- poté co viděl Snapeova bubáka, Severus cítil k Lily něco víc než přátelství.
No, jestli ano, tak se mu podařilo oklamat nás všechny.
Jeho pozornost se vrátila k Brumbálovi. Ředitel klečel před Snapem, jednu ruku na mužově koleni, druhou se jemně snažil odtáhnout jednu ze Snapeových paží, kterými si zakrýval obličej.
„ Severusi," řekl jemně, „ Severusi, chlapče. Je mi tak líto, že jsi to musel vidět."
Severus se podíval na staršího kouzelníka. Remus zalapal po dechu, když uviděl smutek a zoufalství, které se objevilo na jeho tváři. Jen na chvíli, pak si ho Snape všiml a dostal svůj výraz pod kontrolu. Jen cestičky od slz a utrápený pohled v očích dokazovaly, že není v pořádku.
„ Bylo to takhle, že?" Zašeptal. „ Takhle vypadala po- po tom-"Jeho obličej se stáhl nenávistí.
„ Ale huš." Brumbál mu sevřel ramena. „ To je jen tvůj největší strach, chlapče, tohle se nikdy nestalo."
Remus najednou pochopil, proč Brumbál Snapeovi důvěřoval bez žádných pochybností. Jestli Severus opravdu Lily miloval a Voldemort ji zabil-
„ Pak tedy co?" Vyhrkl zmučeně Severus. „ Co se stalo Proč jste mi to vždy odmítal říct?"
„ Myslel jsem, že bude lepší ti to neříkat, zejména-"
„ Oh nebojte, neudělám žádnou- hloupost." Do Snapeova hlasu se vloudil známý, kousavý podtón. „ Nikdy bych neohrozil vaše opatrné plánování."
Brumbál si povzdechl. „ Nebojím se, že mé plány přijdou nazmar, Severusi."
Snape na něj delší dobu hleděl a pak znovu sklesl. „ Ano, já vím." Promnul si kořen nosu a na chvíli zavřel oči. „ Prosím- řekněte mi to. Nemůže to být horší než co si představuji."
Brumbál přikývl. „ Máš pravdu. Měl jsem ti to říct už dávno předtím."
Souhlasil, přitáhl si židli ke Snapeovi a usadil se.
„ Ale nejdřív-" Pohlédl na Remuse a usmál se. „ Remusi, věřím, že máš vždy po ruce nouzovou dávku čokolády, nemám pravdu?"
Remus přikývl. Rychle začal hledat ve svých četných, přišitých kapsách a konečně vyndal tabulku čokolády a podal ji řediteli.
„ Výborně." Brumbál sundal stříbrný alobal a odlomil velký kus. „ Jez, Severusi. Nic jiného ti po takovém šoku  nepomůže tak, jako čokoláda."
Snape se ani nesnažil skrýt své znechucení, ale začal jíst. Hodil po Lupinovi velmi ošklivým pohledem. Remus nemusel použít Legillimens, aby mu došlo, co ten pohled znamená.
Jediné slovo, vlkodlaku...
Udělal malé gesto, které uvádělo, že jeho rty jsou zamčené. Snape mu věnoval lehké přikývnutí, že pochopil. Nechá si jeho tajemství pro sebe, když on si nechá to jeho.
Brumbál položil ruku na Snapeovu paži. „ Stalo se to velmi rychle, Severusi." Řekl. „ Vraždící kletba. Vsadil bych se, že to ani necítila. Víš, jak tato kletba rychle zabíjí."
„ On jí ne- neudělal nic dalšího?" Snape uždibl další malý kousek čokolády. Jeho volná ruka sevřela opěradlo křesla, na kterém seděl.
„ Nic, Severusi. Jen Vraždící kletba."
„ Dokažte to." Dožadoval se Snape svým typickým tónem.
Remus se napřímil, chtěl protestovat proti jeho tónu. Brumbál ho umlčel zvednutím ruky.
„ Přísahám, Severusi. Na všechno, co mám, můj milý."
Snape přikývl a zhluboka se nadechl. „ Myslím, že se s touto vědomostí dokážu vypořádat."
Brumbál se usmál a pohladil ho po paži. „ Jsem si jistý, že dokážeš. Je mi líto, že jsem ti to neřekl dříve."
Snapeovi se podařilo něco jako úsměv. „ To by vám mělo být líto. Mohlo mě to ušetřit několik probdělých nocí."
Minutu či dvě zůstali v tichosti. Remus si všiml, že Brumbál nechal ruku položenou na té Snapeově.
Severus si ukousl další kousek čokolády a zahleděl se na Remuse.
„ Tahle věc je odporná- nechutně sladší než obvykle."
Remus pokrčil rameny a uculil se. „ Čokoláda s cukrem navíc. Poradí si s následky po napadení mozkomorem mnohem lépe."
Snape si odfrkl.
Jemné zaklepání je donutilo otočit hlavu.
Dveře se otevřely a McGonagallová strčila hlavu dovnitř. „ Zajímalo mě, zda-li je vše-"
Zarazila se a zírala na Snapea. Nebo spíš na čokoládu v jeho ruce. On jen pozvedl obočí. Pomalu zavrtěla hlavou a zamrkala. Možná si myslela, že má halucinace.
„ Všechno je fajn, Minervo." Brumbál vstal. „ Je na čase, abych se vrátil do své pracovny. Očekávám sovu. A to mi připomíná- chtěl jsem s tebou mluvit o zkouškách NKÚ, Minervo. Jestli bys mě mohla následovat..."
Teď to byla McGonagallová, kdo pozvedl obočí. Na diskuzi ohledně zkoušek NKÚ  bylo opravdu brzo. Nicméně, neměla námitky a spolu s Brumbálem odešla.
V kabinetě zůstal jen Remus a Snape, první jmenovaný stále stál u skříně, ten druhý seděl v křesle, dojídajíc poslední kus čokolády. Remus nevěděl, na co čeká. Určitě ne na to, aby se začalo rozebírat to, čeho byl svědkem.
Snape se zamračil na rozteklou čokoládu, která mu ulpěla na prstech. Vytáhl si kapesník a otřel si je.
„ Takže ty –" Začal Remus.
Nebyl si jistý, co říct, ale na mysli měl Lily Potterovou. A Severuse Snapea.
„ Miloval jsem ji. Pořád miluji- a vždycky budu."
Na chvíli, Snape nechal slova viset ve vzduchu. Pak se sklonil, zvedl svou hůlku a zvedl se z křesla.
„ Omluv mě- za deset minut mi začínají Lektvary."
Prošel místností, otevřel dveře a s tichým bouchnutím je za sebou opět zavřel. Remus se za ním díval, přemýšlel, zda-li Snape doopravdy řekl to, co slyšel. Podle všeho, řekl. Vysvětlovalo by to hodně...

The Boggart ( CZ překlad )Kde žijí příběhy. Začni objevovat