Venku prší a já se koukám na skapávající kapičky ze skla.Najednou (asi po 20 minutách) přestalo pršet a já měla výhled na park.Stál tam celkem vysoký,hnědovlasý kluk,mohlo mu být asi 18náct a ťukal něco na mobilu.Chvilku jsem na něj koukala než zmizel z dohledu směr město.Pak už mě koukání na park přestalo bavit a pustila jsem si písničky.Jen tak jsem si prozpěvovala a v hlavě měla jednorožce,medvídky a prostě samé bláznivé věci,jak to tak u nás puberťáků bývá.
Ten kluk mi byl docela povědomý.Koho mi jen připomíná...
Awg...jsem zvědavá,jak se vám bude moje první povídka líbit.Nebojte se,nekoušu,můžete mi napsat upřímný názor a (samozdřejmě) kritiku.A taky...pokuď byste vy čtenáři chtěli interaktivní příběh podle vašeho rozhodnutí,vaše přání s radostí splním.
Tak ahoj u další části.
Ell.
