Nezavři oči, Quzi!

Já chci domů!

"Mami, vezmi mě domů!" prohlásila jsem s velkým nádechem. Myslím, že jsem mamku nijak neokouzlila, prostě se mě chtějí zbavit. Mamka se na mě podívala svýma velkýma očima až jsem se jí celkem bála. "Tetička tě už dlouho neviděla a stejně by sis doma jen poslouchala ty tvoje písničky přes celý barák. Tady aspoň nemáš internet." Opravdu mě chtějí vyhodit z domu, teď to přiznala. Ale počkej, já nebudu mít WiFi? " Ale mami? Internet potřebuji i na školu!" I když vím, že bych mohla jít klidně do knihovny a tam si vše najít. V městečku Corby mají snad největší knihovnu světa - no to možná ne, ale je opravdu veliká. Možná že bych se tam i ztratila. Což znamená, že mamka mi řekne to samé. A taky že jo. "Quzi, můžeš se jít projít do knihovny. Je to jen pár metrů od tetiččiny chaty..." Ano, mami. Pár metrů by nevypadaly jako 3 kiláky. Vystoupila jsem z našeho žlutého sporťáka, který byl na pravé straně kapoty odřený, protože jedno léto jsme byli na dovolené v Londýně a tak trošku jsme mázli o značku. Naštěstí se nám nic nestalo. Mně se tak bude stýskat po Manchesteru. Po Šelfíkovi - což je náš zlatý retrívr, moc hodný pejsek. A Shelfi, moje nejlepší kamarádka vůbec. A jestli tady si najdu kámošku, tak to bude dost náhoda, protože já a hledat nové lidi? Na to nejsem. Když jsem vystoupila, podívala jsem se na mamku s nervózním obličejem a šla. Když jsem se otočila od mamky na chatu, jen jsem slyšela náš vejfuk, jak naposledy uskuchral a byl fuč. Nadechla jsem vůni břízy a lehkého vánku, který byl díky naší dřevěné "díře" uprostřed lesa - ale vůně je tu pěkná. Za chvilku jsem zahlédla tetičku. Hned přišla ven a obejmula mě. Jsem i docela ráda, že jsem tu. Kdo ví, co by se dělo doma, možná měla mamka pravdu. "Ahoj Quzi, holčičko moje. Ty si vyrostla, máš krásné vlasy, jsou husté a pěkně voní.." Jo díky teto, hlavně že to vím. Už mně tetička dost chyběla. Vždyť jsem ji viděla tak před třemi lety. Když jsme přišly do malé chatky, bylo tam útulno. Vedly tam schody nahoru, kde je ložnice, která patří mně a ještě jeden pokoj - koupelna a záchod. Dole byla malinká ložnice, což bylo tetičky - tím malinká myslím jen jednolůžková postel a nad postelí jedna polička s různým harampádím. A taky fotky, třeba fotka tety a strýčka, který umřel na rakovinu plic, tetička to pořád nese těžce, a to bylo před 6 lety. Je mi jí líto. Možná proto chtěla abych přijela, už jí to tu nebaví samotnou. Já bych tu zůstala, ale nechci jít do školy, prosím ne!