Nezavři oči, Quzi!

Už je to dost blízko... Škola!

Ráno, když jsem slyšela budík, jsem myslela, že omdlím. Já nechci do té školy. To je jak v nějakým filmu - nová holka přijde do školy a všichni na ni budou koukat divně a potom se najde nějaký kluk.. Ne. Já nejsem v romantickým filmu, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Musím se překonat! Sedla jsem si na okraj postele a přemýšlela. Mám na sobě pyžamo s puntíky - miluji puntíky! Zvedla jsem se z postele a šla jsem ke skříni. Už jsem slyšela tetičku na zahradě. Tetička vstává brzy, nechápu ji. Asi zalévala květiny na zahradě. První otázka když vstaneš - "Takže, co si vezmu na sebe?" Myslím, že si vezmu svoje oblíbené světlé rifle a triko s krajkou na zádech. Ne. To triko je moc... Sexy?! Jo sexy. To se na mě nehodí, vezmu si bílé obyčejné triko. Sešla jsem schody, abych si vzala něco k snídani. Na stole ležely cornflaky s mlékem a lístek s nápisem Sněz mě! A bylinkový čaj z tetičkovy zahrádky. A u toho zase lístek s nápisem Vypij mě ale nepobrindej se! Co? Nepobrindej? Dobře teto, neboj, nepobrindám se! Sedla jsem si k malému stolku s dvěma židlemi a jím. A také vlastně piju. K svačině jsem si udělala rohlík se sýrem a k tomu jablko a nejspíš jdu. Tetička se vrátila do chatky a už mě rychle posílá do školy, ale určitě poznala, že tam vůbec nechci. Pohladila mě po světle hnědých, hustých vlasech a líbezně mi řekla "Neboj, krásko moje, potkáš nové lidi a skamarádíš se s ostatními." já jsem jen zpustila pár slz z mých velkých očí a odpověděla jsem ji "Tetičko, víš, že já si neumím najít žádný kamarády, bude to otřesný. Teto, já chci domů, do Manchesteru. Tam mám svoje kamarádky." Vím, že jdu jen týden a jsou letní prázdniny, ale i ten jeden týden je hodně! Teta se na mě podívala s problematickým výrazem, jak kdyby se jí něco stalo. Mně se něco stane, a to dost brzy!