Nezavři oči, Quzi!

A je tu škola!

Otočila jsem se k pultu s rohlíkem plněný sýrem a s položeným jablkem a vyšla z chatky. Tetička mě obejmula a koukala, jak jdu po chodníku se sluchátkami na uších. Nic mi neříkala, myslím, že nevěděla co říct, tak prostě jen koukala,  a nebo věděla,  že ji neslyším,  protože mám sluchátka,  samozřejmě,  moje oblíbená sluchátka . Když jsem zašla za roh, zastavila jsem se a začala brečet. Dosti brečet. Po asi pěti minutách jsem se odvážila udělat krok, dva kroky a několik dalších kroků. Šla jsem dost pomalu. Po chvilce jsem už viděla školu obklopenou lidmi. Dala jsem si kapuci od mé modré bundy. Nebyla mi zima, ale nechtěla jsem, aby si mě někdo všimnul. Nevšímavě jsem prošla kolem davu lidí a šla do školy. Škola byla strašná, nelíbila se mi. V Manchesteru, kam jsem chodila, byla lepší. Musela jsem jít za ředitelkou, aby mě přiřadila do nějaké třídy. Škola má pět poschodí. Ředitelna je ve čtvrtém poschodí, fakt skvělý. Když jsem ušla asi milion schodů, už jsem viděla dveře s nápisem Ředitelna. Zaťukala jsem a po chvilce zaznělo "Dále". Otevřela jsem dveře a ředitelka - asi ředitelka - se na mě usmála. Zavřela jsem dveře a oplatila jsem jí úsměvem. " Pojď dál. Takže já jsem ředitelka paní Robertsonová a ty si.. Quzi Mathenová?" řekla mi něžným hlasem paní Robertsonová. "Ano, já jsem Quzi Mathenová" zopakovala jsem svoje jméno s unaveným tónem a dívala se upřeně na její stařecké oči. "Posaď se Quzi." dobře, posadila jsem se "tak, máš tu někoho známého, kdo tu chodu do třídy, kam by si chtěla jít?" zeptala se mě a v tu chvíli jsem nevěděla, co mám říct. Samozřejmě, že nemám, ale aby mě nedala někam do fakt blbé třídy. " No, nemám." řekla jsem to jednoduše a jasně. "Dobře, tak půjdeš do třídy.." v tu chvíli jsem doufala někam fakt na dobrý místo. "H5? Šlo by to?" nevím co to znamenalo, ale odkývala jsem to hlavou. "Tak, ať se ti u nás líbí!" Promluvila do mé duši a podala mi pár učebnic, nějakej papír s mým jménem a dalšími informacemi a občanku. Dobře a teď, kde je H5. Takový mají jako názvy tříd?! No asi jo.. Šla jsem po chodbě a četla si učebnice. V tu chvíli jsem se podívala před sebe a uviděla dveře s nápisem H5. Dobře a co teď? Mám tam vytrhnout, když už je hodina nebo jak? Dobře, Quzi, neboj se! Zaťukala jsem na dveře a vyšla jsem do třídy. Viděla jsem několik lidí sedících v lavicích - jeden telefonuje, druhý prohlíží Facebook a ostatní spí nebo dávají pozor. " Á, dobrý den. Tak děcka, tohle je vaše nová spolužačka... " podala jsem mu papír, který mi dala paní Robertsonová "Quzi Mathenová!" všichni se na mě upřeně dívali a někteří se i smáli. "Tak tamhle je volné místo, běž si tam sednout." Jsou to obyčejné lavice po dvou. Vedle toho volného místa seděl nějaký kluk, který se na mě podíval a trochu se usmál. Naznačil, že mu nevadí, že s ním budu sedět. Jenže všichni se na nás dívají.. Je to nepříjemné, ale musíme to vydržet. Takhle jsem to čekala, že budu sedět u nějakého kluka. Ale tenhle je docela pěkný...