Deník morčete

6.3.2016

Dnes Bára vstala o hodinu dřív než včera. Naštěstí neměla nařízenej budík, protože když vás v devět ráno probudí Nyan Cat, není to moc příjemný...
Každopádně když vylezla celá rozcuchaná z postele, učesala se, na chvilku odešla. Pak se vrátila, vzala si mě, potulila, a položila na terárko. Ne na moje, to moje nemělo vršek. Položila mě na terárko tý divný čumící pichlavý ještěrky. Když jsem sklopila zrak, zase na mě čučel ten ksicht. Ten divnej neutrální a děsivej ksicht. Nešklebila se, ale měla pusu od ucha k uchu. Doslova. Potom mě Bára začala fotit ze spoda. Asi ji zajímal můj černý flíček na zadní nožičce. Když dofotila, dala mě zpátky do mýho terárka. Doplnila mi granulky a odešla.

Odpoledne přišla s černou mističkou, a nechala mě chvilku běhat po pokoji. Potom na mě znova začala pořád volat, a když jsem k ní přiběhla, dala mi kousek okurky. Mňamka. Miluju okurky. Když zbývalo jenom pár okurek, šla pro rodiče, aby jsem jim předvedla co umím. Takové menší divadýlko. Když jsme skončily, dala mě Bára zpět do terárka. Zalezla jsem si do domečku, a poslouchala konverzaci mezi Bárou a Bářinými rodiči. Dohadovali se. Bára se snažila rodiče přemluvit, aby pro mě koupili nějaký hračky. Ale rodiče protestovali. Říkali, že prej nejsem žádná hrací opice, a že morčatům jde jenom o jídlo a kamarády. Bára jim ale vysvětlovala, že nechce aby jsem byla jenom normální morče jenom na tulení. Že chce něco víc. Prý nechce, abych dopadla jako Čikouš, který je furt rozpláclej jako lívanec, a nedělá nic jinýho, než leží v kleci. Což teda nechci. A nehodlám s ním být v kleci ani minutu. S ním klidně jo, ale v kleci ne. Nelíbí se mi. Mám radši terárka.
A hračky by se mi taky líbily. Jo, jde mi o jídlo a kamarády, to jo. Ale ne jenom o to...