,,Občas ublížíme i těm co jsou k našemu srdci nejblíže, a i když víte že to byla chyba. no některé věci ospravedlnit nejdou."
Být v patnácti označení jako Banshee,v šestnácti pohřbít svojí nejlepší kamarádku. A v sedmnácti označenou jako matkou...
Lydia se naklonila přes kolébku ke své dceři které bylo sotva měsíc. Se slzami v očích políbila svojí jedinou dceru. ,,Moc mě to mrzí maličká,ale bude to tak lepší, A tvůj tatínek šťastnější." Lydii rvalo srdce že to dělá. Ale necítila se být připravená na to být matkou. S rozklepanými rukami se chytila kolébky.
V místnosti bylo šero. A zrzavá mladá dívka se rozhlížela po místnosti který měl být jejím domovem. Ale proč se tak necítila? Všichni k nim byli tak laskaví a hodní. Ale i tak to pro ní nebylo dost. Přejížděla očima po tapetách které spolu tak dlouho vybírali. Pousměje se nad tím ale vzápětí úsměv mizí se slzami.
Už i v té době měla pochybnosti,a ted to věděla,věděla že není připravená. ¨Se slzami které tekli po jejích tvářích se podívala Stilesovím (absolutně nevím jak to sklonit :D ) směrem.Unaveně podřimoval vedle postýlky. Nepochybně spal. Lydii vytryskli slzy.
Rychle se otočila na patě směrem k východním dveřím protože se bála že si to rozmyslí. ,,Nesmím, nesmím se otočit.'' přemlouvala samu sebe když šahala po klice. Malá Lilian začala plakat. Což Lydii donutilo pohnout se ven z místnosti. Když za sebou zavřela dveře rozeběhla se ven z jejích bytu. Nasedala do auta a naposledy se podívala na byt v druhém patře, kde se zrovna rozsvítilo světlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A to Lydii donutilo nastartovat a odjet. ,,Goodbay princes."
