Niall
Když přišla zpátky byla trošku... Nevím, možná vystrašená, prostě měla takový zvláštní překvapený výraz.
"Stalo se něco? Teda spíš, stalo se něco horšího než to, že jsem tě opatřil čokoládou?" zeptal jsem se zatímco se ona ve svých mokrých šatech posadila, teda spíš dopadla, na židli naproti mě.
"Ne, jen se ten idiot díval jak si polonahá, spíš skoro nahá peru šaty..." povzdechla si usmála se na mě, "ale stávají se i horší věci."
"Opravdu se moc omlouvám a je mi fakt strašně líto, že teď kvůli mě musíš být v mokrých šatech," začal jsem se znovu omlouvat.
"Kašli na to, Nialle," mávla odevzdaně rukou a začala se zvedat i se svým zákuskem, "omluva mi šaty nevysuší. Já si teď půjdu sednout ven na sluníčko a ty mi místo omluv raději přines novou bílou čokoládu. Je to v pohodě?"
"Dobře, za chvíli jsem u tebe," usmál jsem se na ni zpátky a šel si stoupnout do řady.
"Co si budete přát?" usmála se drobná slečna za barem.
"Hmm, jedno ledové karamelové machiato a jednu horkou bílou čokoládu, jo a jeden borůvkový muffin," odpověděl jsem ji po chvilce váhání.
"Pro koho to bude?" to mě trošku zarazilo.
"No, ehm... Machiato bude pro FoodLover," odpověděl jsem, protože jsem nechtěl napovídat svým jménem, "a čokoláda... Tam napište Princess a připište tam prosím 'I'm so sorry.'" díval jsem se jak to stejný muž co ho ta dívka přemlouvala aby ji pustil na jejich záchod píše na kelímky, ale pak jsem ještě viděl jak píše něco na spodek jejího kelímku a trochu jsem se zamračil.
Od dívky za pultem jsem si přebral muffin a podal jsem jí peníze.
ČTEŠ
She... | h.s., n.h. | cz DOKONČENO
FanfictionKdykoliv zavřu oči, kdykoliv se ztratím ve svých myšlenkách... Pořád ji vidím, pořád, od té doby co jsem ji uviděl poprvé. Seděla u baru a pila koktejl, pořád vidím jen ji a ničí mě to, trhá mě to na kusy. Krátká povídka s kraťoučkými, často nic...
