She... | h.s., n.h. | cz DOKONČENO

Skates

Niall

"To mi vážně musel dávat pusu?" ptal jsem se se smíchem, když jsme vycházeli schody k jejímu bytu.

"Samozřejmě, je to váš největší fanynka" smála se zase ona. "Tak, zuj si boty a dej si brusle, dolů pojedeme výtahem a tam pak schody nejsou, tak je to v pohodě."

Začal jsem si sundávat tenisky, když jsem si všimnul jak si ona už zavazuje první brusli. Byla zády ke mě a v předklonu, když jsem vyšel z auta tak se mi zahleděla na hrudník a mě to zalichotilo, ale teď jsem měl pocit, že je to pomsta.

Díval jsem se na její kulatý zadek a zoufale jsem se snažil odtrhnout pohled. Nešlo to.

"Ať mi tam nevypálíš díru," uchechtla se.

"C-co?" odkašlal jsem si, "Kde?"

"Na mém zadku, myslíš si že ten tvůj pohled necítím?" celý jsem zčervenal a taky jsem si obul brusle.

***

"Notak! Rozjeď se!" smála se mi Ell, když jsme se dostali do blízkého parku, kde byl perfektní povrch na bruslení.

"Já nechci, co když spadnu?" vymlouval jsem se, aby mě dál nenutila rozjet se rychleji.

Po cestě sem mě v podstatě táhla a teď se mi směje.

"Tak mi Klark vytrhá všechny vlasy," smála se.

"Notak," povzbuzovala mě, "já tě chytím," naklonila hlavu lehce na stranu, popojela dál ode mě a roztáhla ruce.

Nadechl jsem se a trochu jsem zabral nohama, abych se rozjel. Pomalu jsem jel k ní a zabral jsem víc, už jsem byl skoro u ní, ale ona pozadu jela dál ode mě.

"Jestli si mě chceš chytit, musíš jet rychleji," zasmála se jakoby věděla to mě povzbudí.

Víc jsem zabral až jsem jel docela rychle, když se to Ellen zdálo dost tak přestala ujíždět a já ji konečně mohl s roztaženýma rukama chytit a obejmout.

Pak jsem si ale uvědomil, že jak jsem do ní rozjetý vrazil tak pořád jedeme.

"Nebojíš se že do něčeho vrazíme, nebo že spadneme?" zeptal jsem se stále s ní v objetí.

"Ne, znám to tady jako své boty," usmála se a já jí uvěřil. Ta víra mě, ale opustila, když jsem asi dva metry za ní uviděl betonový patník.

"Ell, já-"

"Copak?" skočila mi do řeči.

Lehce mě odstrčila takže já už zůstal stát, ale ona pořád jela.

"Za tebou-"

"Za mnou nic není..." znovu mi skočila do řeči, ale začala se smát když se doslova pár centimetrů před patníkem zastavila.

"Děláš si srandu? Už jsem tě viděl s rozbitou hlavou!"

"Nialle! Říkala jsem ti, že to tu znám, já jsem dobře věděla kam jedu," smála se a poodjela do volného prostoru.

S předstíraným naštváním jsem se za ní rozjel a ani jsem si neuvědomil jak rychle jedu. Chytila mě za ruku a já tím pádem zahnul a znovu jí narazil do těla a objal.