Adopted. |Liam Payne| xx

Tak to ani nápad.

Představovali ste si někdy život v děcáku? Ne?! No...já taky ne dokud sem se tu neocitla. Není to tak že bych ti byla od mala ale moje rodiče zabily před míně než dvěma lety. Aby sme si to ujasnily. Mé jméno je Melanie Scottová je mi 15. Tudíž je jasné že když je zabily bylo mi 13.Vím málo informácí ale nic moc o mě není zajímavé. Ale Aby sme se vrátily k tématu.
Moje rodiče zabily mafiáni. Sama sem tomu nemohla uvěřit, taky se mi to zdálo absurdní ale stalo se to jedno zimní odpoledne. Zrovna když jsem byla s rodiči doma a užívali jsme so takovou tu "rodinou udilku" v podobě rodinné večeře vrthly do domu zakuklení muži se zbraněmi. Snažily jsme si všichni schovat ale vše se seběhlo tak rychle, mamka mě stačila jen podšoupnout pod stůl a tím mi vlastně zachránila život. Ale sama vlastně zemřela. Bylo hrozné vidět své rodiče oba ležet v kalužích krve bez jakýchkoliv známek života. Ještě teď když jsi na to jen nepatrně vzpomenu, derou se mi slzy do očí.Nevím co to bylo za mafiány ale moc dobře si pamatuju tvář jednoho znich. Jak jsem říkala všichni byli zakuklení, kromě tedy jednoho. Hnědé vlasy vyčesané mírně nahoru, nepatrné denní strnište a čokoládově hnědé oči. Na tu tvář a na jeho samotného se nedá a nedalo jen tak zapomenout. A to jen z toho důvodu protože to on byl ten, který zastřelil mého tátu. Divila jsem se že si mě nevšimly při to všem. Druhá nejhorší věc ale byla když jsem šla na policii hned po tom co od nás odešel spolu se svými kumpány a na policejní stanici se mi vysmály a hned mě poslali do děcáku. Ten případ se nikdy neřešil protože mi za A: nikdo mi nevěřil a za B: jsem tady.
Od té doby co jsem tady, jen sedím na parapetu a přemýšlím. Ignoruju ty ostatní "děti" co za mnou chodí a snaží se semnou jakkoliv mluvit nebo si chtějí hrát. Já tohle nechci, už několikrát jsem se pokoušela utéct ale marně. Akorát sem vždy za to dostala buď nějaký trest nebo mě seřvali. No, teď tu zase sedím jako obvykle na svém parapetu a přemýšlím o svém, už teď ubohém životě. Stále myslím na své rodiče, na svojí milovanou mamku, na tátu. A přemýšlím co by bylo kdyby tady byli. Ale když jsem chtěla přemýšlet dál vyrušil mě hlas jedné z vychovatelek.

"Melanie myslím že máš nový domov."Usmála jse na mě ale sama vím že to byl falešný úsměv. Nenáviďela mě a byla ráda že se mě asi konečně zbaví. Od té doby co jsem tu si mě nikdo nechtěl adoptovat. Na jednu stránka me byla ráda že nikam k nějakým cizím nemusím ale na druhou stranu, mě to někdy i celkem mrzelo. Vždy jsem tajně doufala že se ve dveřích oběví mý skuteční rodiče a odvedou si mě. Ale to se nikdy nestalo. Mrzelo mě to, každý večer jsem potají brečela ale už mě nebavilo se stále užírat.Teď se mi sice naskytla příležitost jak začít nový život.
Když jsem se ale podívala na dotyčného který si mě chtěl tedy adoptovat, malém se ve mě krve nedořezalo.
"To snad není možné.!!" Výkřikla jsem v duchu a vyděšeně jsem se na něj dívala.
Předemnou stál člověk který zavinil všechno. A měl na svědomí i to že jsem tady.!

Liam's pov.
S klukama jsme už dlouho plánovali že si zase někde ukradneme nějaké kurvy.
Ano. Sme mafiáni. A ano. Já jsem boss. Boss celé argentinské mafie. A mé jméno je Liam Payne. Ale abych nezdržoval. Jak jsem říkal chceme si ukradnout nějaké kurvy. Ale já jsem změnil "směr" a jel do děcáku si pro nějakou holku. Nechtěl sem už ty "provařené" kurvy z bordelu. Chtěl sem nějakou nevinou kterou bych mohl ovládat a vlastnit. Ano sem trochu dominantní ale to je moje povaha. A ne!. Nestydím se za ní.
Zrovna jsem našel nejbližší děcák co byl v okruhu 100 kilometrů. Hned sem se šel zeptat na "recepci" na věkovou kategorii 15-17. Kdyby ste si mysleli, já nejsem žádný pedofil nebo tak. Je mi 25 a ne žádných 30.!
Stará žena mě hned dovedla do odďelení téhlé věkové kategorie. A když jsem viděl sedět jí na okně, malém se mi už z toho pohledu na ni postavil. Ale někoho my strašně připomínala, jen nevím koho. Když jsem řekl že bych chtěl ji, žena malém vyjekla štěstím. Ani sem netušil proč ale došlo mi že ona nebude určitě žádný andílek.
Po chvíly mě kní dovedla, mile jí řekla že sem si pro ní přijel. A oslovila jí jménem. Konečně jsem slyšel její méno. Melanie. Úžasné jméno. A ještě k tomu když se na mě podívala věděl jsem že tahle musí být moje.! Ať to stoji cokoliv. I když sem nechápal proč se na mě tak vyděšeně dívá ale jistým způsobem sem se musel nad tím ušklíbnout. Líbilo se mi že už takhle jí můžu "ovládat". Neposlouchal jsem slova té ženy, jen sem skenoval Malenii. Jediné co jsem postřehl byla její otázka jestli si jí tedy beru. No Moje odpověď byla okamžitá.
"Ano. Samozřejmě že ano."

| Takžé ahoj💖🌸 vítám vás u tohohle příběhu ale tentokrát s Liamem :33 doufám že se příběh bude líbit😌❤️ můžete zanechat komentář a jestli se bude líbit přidejte jej do své knihovny❤️💖
All the love Nicolette.❤️ |