Adopted. |Liam Payne| xx

Říkej mi pane

Vyděšeně jsem ho sledovala,ani sem neposlouchala ty jeji kecy, jen sem postřehla když se zeptala jestli si mě opravdu tedy bere. V tu ránu se ve mě málem krve nedořezalo, modlila sem se snad ke všem svatým jen aby řekl "Ne"!
Jenže na mojí smůlu se on se jen ušklíbl.
"Ano. Samozřejmě že si jí beru"

Málem sem šokem spadla z mého parapetu. Jen tak,tak sem se udržela jen sťeží jsem se podívala jak na vychovatelku která málem vyskočila radostí ze svého hábytu.

"Skvěle, Melanii si můžete hned odvést, nemá tu žádné věci takže jeďte klidně teď"
Zasmála se falešně a snažila se můj odchod jen urychlit.
"Jen ještě podepíšeme nějaké papíry"
Podotkla s úsměvem.

On se znovu ušklíbl a přikývl zatímco já kdybych mohla, zavřu se v pokoji a nevycházím.

"Melanie tak pojď, už odjedeš tady s paynem Paynem."
Zavrčela už na mě a já se neochotně zvedla, i když jsem neměla moc na výběr. Co to říkám, já nemám na výběr.!
Povzdechla sem si a neochotně se tedy zvedla. Držela sem si od něj pořád ale odstup.Rači sem se na něj ani nedívala, věděla jsem i tak že mě pořád skenuje pohledem.
Vychovatelka se otočila k odchodu a my byli nuceni jít za ní.
Payne si mě hned přitáhl za ruku k sobě. Vyjekla se když jsem narazila do něčeho tvrdého. Paynova hruď. On se jen uchechtl nad mím reagováním a držel si mě stále u sebe. Nebylo mu nepříjemné že jsou kolem nás ostatní děti. Jen si mě přitáhl co nejblíž mohl a šel za vychovatelku. Neprohodil však ani slovo. Já sem na tom byla stejně, měla sem jen sklopenou hlavu a kdybych mohla. Byla bych nejmenší na světe a to jen proto abych sním nebo vedle něj musela jít.

Dovedla nás tedy před její kancelář, kde jsem já musela počkat venku.
Napadlo mě znovu utéct, no nemělo by to cenu, to už vím rovnou.

Seděla sem tam asi deset minut než konečně někdo vyšel ze dveří. Byl to Payne a za ním vychovatelka, neobťežovala sem se zvednout, nechtěla sem nikam. Ona si jen zakašlala aby upoutala mou pozornost, no já ale nereagovala a dál sem seďela.

"Vidím že mě poslouchat nebude, je už tedy vaše pane Payne."
Zavrčela s vražedným pohledem a podívala se na Payna.

"Klidně už můžete odejít, Postarám se o to"
Sykl jen a pousmal se na ni.
Ona tedy jen kývla a aniž by se semnou aspoň rozloučila se otočila a odešla spátky do haly.
Když zmizela z dohledu Payne mě surově vytáhl na nohy a přitlačil ke zdi. Zděšeně sem znovu vyjekla a koukala do jeho rozzuřené tváře, netušila sem proč tak zuří ale věděla sem jedno. Mám zněj celkem dost strach.

"Tak poslouchej princezno, teď si moje, budeš poslouchat pouze MĚ!"
Zavrčel mi do ucha které na to jemně skousl.
Jen sem se nervózně zachvěla a snažila se ho odstrčit. Ale On se na mě ještě více natiskl.

" A říkej mi PANE!"
Vypleštila sem na něj oči jestli to opravdu myslí vážně. On se jen ušklíbl.

"Rozuměla si?!"
Šeptl mi blízko u obličeje.

"A-ano"
Zašeptala sem jen vylekaně a držela slzy na uzdě i když jsem neměla daleko k breku.

"Ano co?!"
Zavrčel a chytl mě pod krkem.!

"A-ano Pane.."
Sykla sem, kdyby mě nepustil brzo bych asi omdlela z toho jak mě silně držel.

"Hodná baby girl"
Uchechtl se a surově mě políbil. Byla sem z toho nejistá, vyděšená. Nikdy sem se s nikým nelíbala, pořád sem panna. Tohle pro mě bylo nové a děsivé.

Už mě chytl silně za ruku a vedl ven. Naposledy sem se ohlédla na můj "bývalí domov" než mě hodil do auta, nastartoval a odjel.

| Takžé Ahooj:3😌 doufám že se část líbila , omlouvam se ze byla taková krátká ale priste bude delší :33 jestli se líbila dejte komentář nebo vote😌😇❤️
All the love Nicolette ❤️|