Neplecha 2.

56 6 0
                                    

Ginger

Pršelo. Kapky nemilosrdně bičovaly okna a my jsme usínaly nudou. Dopisovala jsem zrovna pojednání o divoženkách když Liss napadlo něco perfektního.

"Heleďte holky, máme plášť, pobertův plánek a chuť na sladkosti, co si takhle zajít do Prasinek?" vykřikla a ďábelsky se usmála.

"Co tím máš na mysli?" optala jsem se zvědavě a odložila brk.

"Mám tím na mysli vzít si bez dovolení pár sladkostí z Medového ráje, jinými slovy je ukrást."

"Ty jsi ďábel" poznamenala s úsměvem Anitt.

A tak jsme se schovali pod neviditelný plášť a za pomoci plánku se dostali k chodbě jednooké čarodějnice. Chodba byla tmavá a vlhká, nejednomu by nahnala hrůzu, ale nás hnala představa ovocných lízátek, cukrových vat a všelijakých bonbónů.

Vynořily jsme se ve skladu Medového ráje. Zdolaly jsme pár schůdků a spatřily ráj. Ráj sladkostí.

Opatrně jsme kličkovaly mezi davy dětí, nechtěly jsme aby nám někdo přišlápl plášť a tajemství by bylo venku.

Liss vzala několik lízátek velikosti pěsti, Anitt zase pytlíky bonbónů a já tabulky čokolád různých chutí. Už už to vypadalo že nám to vyšlo ale najednou jsme ucítily lehké škubnutí a plášť byl dole. Rychle jsme si ho přehodily přes tělo a daly se na zběsilý úprk. Musely jsme zpět do skladiště k chodbě. Seběhly jsme schody s prodavačem v zádech a vběhly do tunelu. Vchod jsme pak zavalily velkým balvanem a tryskem se vrátily chodbou do Bradavic.

Musím ale říct že za ty výborné sladkosti to stálo. I když jsme pak dostaly trest za chození po hradu v nočních hodinách...

Salazarova dcera Ginger

Hogwarts PrincessesKde žijí příběhy. Začni objevovat