Hogwarts Princesses

Neplecha 1.

Anitt

Pátý ročník.
Nemůžu uvěřit, že jsem v Bradavicích už tak dlouho a že se spolu tak dlouho kamarádíme.

To byla zase jedna ze sobot, kdy se vyráželo do Prasinek.
My jsme měly výborný plán, proto jsme dělaly, že máme hrozný kašel.

Když všichni odešli, vytáhly jsme náš vlastnoručně vyrobený Pobertův plánek a podle něj zamřily ke komnatě nejvišší potřeby. Tam jsme totiž potřebovaly schovat své medajlonky. Máme je jiš od druhého ročníku. Dala nám je jaká si paní na trhu. Bylo to v létě, když jsme byly u Ginger.

No vrátíme se do Bradavic.

Když jsme se doplazily do sedmého patra před holou kamenou zeď, ujala se toho všeho Liss.

Začala přecházet kolem zdi.
V té se po pár minutách začala rýsovat velká brána.
Vklouzly jsme do ní.

Spatřily jsme mnoho věcí ležících na zemi, přilepených na zdi a vznášejících se ve vzduchu.

,, Uuuuuu!''

Zahučela jsem obdivně.

,, Tak to půjdeme někam schovat."

Navrhla Ginger a začala hledat vhodné místo. Ony přívěšky jsem držela já, takže jsem se vydala za ní.
Liss se jen tak proplétala mezi starým harampádím.

,, Hele, to je hezkej plášť. Sluší mi?"

Podívaly jsme se na ni a vyjekly jsme hrůzou.

,, Není ti vidět tělo!"

Vysoukala jsem ze sebe já.
Liss se podívala dolů a také se zhrozila.

,, To je... neviditelný plášť!"

Řekla Ginger.

,, Někdo si ho tu asi chtěl schovat, ale mi ho našly a rozhodně ho tu nenecháme!"

Dodala jsem.

Spiklenecky jsme na sebe mrkly.

Nakonec jsme medajlonky uložily do veliké truhly úplně na konci místnosti.
Označily jsme si místo uložení bustou neznámého kouzelníka.

Vyběhly jsme hrozně rychle, aby nás nikdo nezpozoroval.

Plášť jsme ukryly pod parkety vedle mé postele.
Rozhodla jsem se, že se ještě trochu prospím. Ginger udělala to samé a Liss si jen lehla do postele a začetla se do své knihy.
Takto často trávíme společný čas.

Salazarova dcera Anitt