Příběh Života

Prázdniny?

Jednou jsme s mou kamarádkou seděli u nás a poslouchali hudbu.
Jmenovala se Viky. Věděla o mě skoro všechno.
Až na jednu věc a to moji minulost. Respektive můj příběh.

Seděli jsme, poslouchali jsme a povídali si.

"Kam pojedeš na prázdniny?", zeptala jsem se.
V: " Máme jet s našima k moři."
J: " Tak to je paráda. Taky bych jednou chtěla k moři."
V: "Nikdy si u moře nebyla?" Podívala se na mě překvapeně.
J: "Ne nebyla. Kvůli tátovi. Když tam byl na vojně umřel mu u moře kámoš. Nerad se o tom s námi baví."
V: " Bože. To je hrozný. Nechceš jet s námi?"
J : " Ne, nebudu otravovat. Byla bych jenom na obtíž."
V:" Noták. Nebyla . Věř mi!"
J: " Promiň ale stejně nemůžu. Už o prázdninách mám nějaké plány."
V: " A co budeš dělat?"
J: " Ehm. víš. sice si říkáme vážně skoro všechno, ale o tomhle jsem ti ještě neřekla."
Viky se zarazila a řekla napjatým hlasem: "O čem! Povídej."
Koukla se na mě úplně rozrušená. Měla jsem strach jí to říct, ale měla by to vědět.
Zadívala jsem se jí do očí, trošku jsem se pousmála aby nevypadala tak ustaraně a začala jsem.
J: " No víš asi bych ti napřed měla říct co se mi děje od doby kdy jsem byla malá. A pak se se budeme bavit o tomhle. Dobře?"
V: " Dobře."
Viky se uklidnila a já ztišila hudbu
Nevěděla jsem jak začít a hledala jsem slova.Protože přece jenom byl to můj příběh a nebyl nijak pozitivní, ale říct jsem jí ho musela.

A tak jsem začala..