Příběh Života

Narozeniny

A tak šel čas....
Postupně jsem každý den trávila s Viky. Byla to jako pohádka a já nechtěla aby nikdy skončila. Jenže mi vždy došlo že skončí brzo. Již za pár měsíců a já ji budu muset opustit. Vždycky se rozbrečím když na to pomyslím. Nechci ji tu takhle nechat. Nechci ji nechat osamělou. Stejně až tu nebudu najde si někoho jinýho. Musí. Musí si někoho najít. Chci aby byla šťastná i když tu nebudu. Asi bych si o otm s ní měla promluvit jak to bere ona.
......................
Bylo ráno a já se jako vždy budila vedle ní. Byl to úžasný pocit se probouzet takhle. Přitulená k ní  a cítit se v bezpečí. Bylo to úžasný. Každé ráno vstát a dát ji pusu na čelo nebo do vlasů, popřát jí dobré ráno, říct jí že i po ránu jí to hrozně moc sluší. Což byla vždycky pravda  a nemohla jsem z ní spustit oči. Vždycky jí to tak slušelo. 

Popřála jsem jí dobré ráno a šla se převléct. Šla jsem do kuchyně udělat Viky snídani. Já nesnídám takže jsem jí vždycky udělala jenom pro Viky. Udělala jsem ji palačinky, pěkně se šlehačkou a s jahodama a donesla jí to do postele. Pořád spala tak jsem to položila na stůl, pustila uklidňující hudbu a šla k ní.  Sedla jsem si čelem k ní na kraj postele. Pohladila ji po tváři a dala pusu na čelo. Probudila se a já jí políbila. Byl to úžasný, překrásný a dlouhý polibek. 
J: "Udělala jsem ti snídani zlato."
V:" Děkuju moc a co dobrého to je?"

J: Uvidíš. Zakryj si oči."
Myslím že tušila že budou palačinky protože ta vůně se nedala přehlédnout ale tak co. 

Vzala jsem tác se snídaní a odnesla ho k ní. Řekla jsem jí ať otevře oči a jenom se jí štěstím rozzářily. Poděkovala a já ji nechala se nasnídat. Šla jsem si ven zaběhat. Kolem řeky, přes park na rozhlednu a zpátky. Pár kiláčků. Doběhla jsem zpátky domů. Viky seděla na gauči a sledovala něco v televizi. Došla jsem a přisedla si k ní. Přitulila jsem se a sledovaly jsem televizi. Teda ona ji asi sledovala já si užívala každou sekundu s ní a vnímala  jenom jí a její doteky.
Posadila jsem se a já se jí na to chtěla zeptat.
J: "Zlato?. Co budeš dělat po tom co tady už nebudu?"
V: " Proč se ptáš?"
J:" Protože chci aby si byla šťastná i když tady nebudu. Nechci aby si se trápila tím že tu nebudu a chci aby si začala od znovu?"
V:" Abych se netrapila tim že   tady nebudes? Uvedomujes si co to plácáš? Já .. zlato?. Budeš mi chybět. Šíleně moc.  A já nevím jestli to zvládnu a jestli budu moct začít od znovu. To by znamenalo zapomenout na tebe.  A to já nechci. Budeš v mém srdci napořád. A já chci aby si tam byla. Nikdy n atebe nezapomenu.  A já budu šťastná. Prootže ty budeš v mém srdci a to mě bude dělat šťastnou."
  

Totálně jsem se rozbrečela a spadla na pohovku. Viky ke mě přiběhla a dala mi pusu. Potom mě silně objala. 
V:" Nikdy tě neopustím zlato. Miluju tě!"
J:" Já tebe miluju! Hrozně moc.  A nevím co na to říct."
V:" Neříkej nic. Tvoje reakce bohatě stačí."

Byl večer a šli jsme spát. Lehla jsem si a přikryla se. Zachvíli si přilehla Viky. Já se k ní přitulila a popřála Viky dobrou noc. Ona mi to oplatila. Nějakou chvili jsem si hrála s jejími prsty a vlasy a později jsem u toho usnula. 
Za týden měla Viky narozeniny  a já ji chtěla přichystat něco speciálního. Vím že mi říkala jak by si přála aby za ní přijel princ na bílém koni. Tak jí to splním akorát nebude mít prince no ale to se spraví. 
Celý tyden jsem schanela koně a velkou kupu růží. Kvádro jsem měla doma takže s tím nebyl problém. Ale jak udělat aby k ní přijel. Najednou mě napadlo že by mohla její kámoška jít s ní na misto kde jsme se poprvé víc poznaly a políbili. Zavolala jsem její nejlepší kámošce Eleně. 
............
J:" Dobře zařízeno přivedeš ji tam a potom ji zavážeš oči a jak se bduu blížit jí je rozvážeš a řekneě jí to co ti dám na tom papírku."
E:"Dobre."
Nastal den narozenin a já musela od rána vsechno zařídit. Nechala jsem Viky na stole v kuchyni dárek. Byl to přívěšek.  A taky papírek že jí přeju všechno nejlepší a další veci a ze se omlouvam ale ze mam neco na praci. 
Došla jsem si pro kone, kytici ruzi.... btw. byla vazne obrovska.. Oblekla se do kvadra  a nasedla na kone. Na koni jezdit umim takze pohoda. Uz byl cas kdy jsem tam měla dojet. Jela jsem se ze zadu podivat jestli tma uz jsou.  A byly tam. Napsala jsem Eleně smsku že už se blížím at jí zakryje oci. Ona tak udělala..  ajá přijela. Když jsem přijížděla Elena ji odkryla oci a zarvala prekvapení. Začala brečet. Přijela jsem k ní, seskočila z koně a říkám. 

J:"Vždycky si si přála aby pro tebe dojel princ na bíélém koni. Promin prince jsme nesehnaly tak máš aspon mě. Všechno nejlepší."
Předala jsem ji kytici. Brečela aja ji utřela slzy.
Podekovala mi a skocila do náruče. Nabídla jsem jí že se pujdeme projet. Řekla jsem Eleně že muže jít s náma jeslti chce ale odmítla.