Už se začínalo stmívat a já jsem nevěděla ani kde budu spát. Nezbývalo mi nic jiného, než přespat na zemi. Nemohla jsem usnout, protože jsem se hrozně bála. Nakonec jsem ale usnula. Ráno jsem si dala kousek housky, co jsem si vzala s sebou a vypravila jsem se dál. Les byl temný i přesto, že byl den. Pořád jsem šla dál a nikde nebyla ani stopa. A já jsem už měla opravdu strach. A v tu chvíli jsem něco zahlédla, šla jsem trochu blíže a zjistila jsem, že je to jen obyčejný kámen. Musela jsem jít dále i přesto, že jsem nevěděla kudy.
