Myslela jsem na svoji rodinu. Na mámu a tátu, ale také na svoji sestru Lindu. Litovala jsem toho, že jsem se do lesa vypravila. Rozeběhla jsem se pryč, a doufala jsem, že se stane zázrak a já se vrátím domů, ale doufala jsem marně. Nic se nestalo. Blížila se další noc a já jsem přemýšlela, kde budu spát tentokrát. Přespala jsem opět na zemi a bála jsem se ještě víc než včera. Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že mi z minulého rána zůstal ještě kousek housky, a tak jsem si ho dala. Poté, co jsem dojedla, šla jsem nasbírat nějaké lesní plody na další den.
