Věci

>8<

Bílá vypolstrovaná místnost, jak ta mě deptá a jen to „tik tak" už z toho by se člověk zbláznil.

Pozor! První dveře „cvak", „klap klap klap" 25 kroků to je ošetřovatel. „Vrrs" pomalu se otevřelo kukátko. Asi kdybych se náhodou rozpustil třeba ne? Nebo mě nesežralo stádo dravých švábů? Jak vtipné! Náhle zavrzaly dveře, otevřely se dokořán. Opíral jsem se o zeď, byl jsem připravený k běhu, vystartoval jsem na něj jak gepard na ubohou, malinkatou gazelku. Zakousnul jsem se a trhal. Řval jak píchlé prase a jak mu hezky z toho krku pulzovala ta krev jako malá fontánka. Psychopat- ošetřovatel 1:0. Z repráků na zdi se začal ozývat zvuk, který jsem tu nikdy neslyšel. Jako ta bílá sanitka, se kterou jsem si hrál jako malý kluk, ale to už je dávno. Ted jsem, jako ninja s tajným posláním vyhoupnu se nahoru, skočím sem a tam a proklouznu do další chodby. Chodba byla dlouhá a mé se z toho jak mě tady nadrogovali, motají dost nohy. Křížem, krážem někdo běží. Kdo pa to je? S kulkami si tu hraju jak na schovávanou.