Ahoj, další část! :D.. Doufám, že se vám story líbí :). Koment i VOTE moc potěší :).
Justin někam odešel tak jsem se dál věnovala učení. V ruce jsem mačkala papírek a potom jsem ho hodila na zem. Po chvíli přišel zase Justin a lehl si na postel vedle mě. Podívala jsem se na něj. Ukázal mi nějakou fotku.
"To je ona?" Ukázal na dívku na té fotce. Na fotce byl Justin s tou, která mi dala ten papírek.
"Jo.. je.. ty.. jí znáš?" Zavřela jsem učebnici a otočila jsem se na něj. Podíval se na tu fotku.
"Jo.. je to moje.. bejvalka.." Špitnul a pořád se díval na fotku. Zmohla jsem se jen na ubohé "aha", protože mě nenapadlo nic jiného, co bych na tohle jiného měla říct.. Proč mě chce zabít Justinova bejvalka, sakra?!
"Proč jste se.. rozešli..?" Vypadlo ze mě, zadívala jsem se na Justina.
"Víš no.. eh.. je to.. na.. dlouho.." Zakoktal a podíval se kolem.
"To nevadí.. mám času dost.." Opřela jsem se o zeď u postele a dívala jsem se na něj. Chvíli bylo ticho. Položila jsem si ruku na bříško a sklopila pohled.
"No.. eh.. byl jsem.. v klubu, protože.. jsem se s ní.. pohádal a.. bydlela tu se mnou.. přišel jsem domů... byl jsem.. opilí a ona.. začala na mě křičet.. Pamatuju si, že měla v ruce můj mobil.. Psal jsem si smskami s jinou holkou.. nechtěl jsem, aby to věděla... začala na mě křičet a ptát se.. kdo to je.. Byl jsem prostě.. opilej .. strašně naštvanej.. došel jsem k ní a.. snažil jsem se jí sebrat ten mobil.. nechtěla mi ho dát... shodil jsem ji ze schodů.. do sklepa... měla zlomenou ruku.. a.. menší otřes mozku.. ta.. krev z její hlavy.. byla všude.. potom.. jsem si uvědomil, co... jsem udělal a bál jsem se, že... jsem jí zabil... zavolal jsem záchranku.. přežila to.. ale.. byla necelý půl rok v nemocnici.. ani nemělo cenu se potom ptát... jestli mě ještě chce a... ta holka, kvůli které na mě byla naštvaná... když se to dozvěděla tak.. bála se mě a... už mě nechtěla.." Díval se do země a v ruce stále držel tu fotku. Přemýšlela jsem co na to říct, ale předběhl mě. Podíval se na mě a všimnul si mého trochu vyjeveného výrazu.. "Promiň.. nechtěl jsem, aby.. jsi se mě.. teď bála i ty.." Zamumlal a zase sklopil hlavu. Nedokázala jsem vyjádřit slovy to co jsem mu chtěl říct. Jen jsem se k němu posunula a schoulela jsem se mu do náruče. Rukama jsem ho držela kolem pasu a hlavou jsem mu ležela na hrudi.
"Justine.. Miluju tě.." Zašeptala jsem a zavřela jsem oči. Poslouchala jsem, jak mu rychle buší srdce.
"Já tebe taky Catherine.." Přitáhl si mě k sobě, také mě objal a políbil mě do vlasů. Pousmála jsem se, potom se Justin ode mě odtáhl a podíval se mi do očí.
Z pohledu Justina.
"Půjdu jí zavolat, ano?" Řekl jsem a Cath přikývla. Zvedl jsem se z postele a odešel jsem na chodbu, abych měl na volání klid. Vytočil jsem číslo, které jsem měl v mobilu stále a jen jsem doufal, že to vezme. Nejdříve se z telefonu ozývalo šumění, ale nakonec to přecijen vzala.
"Jane?"
"Co chceš Biebere? Snad si za tebou nepřišla stěžovat ta tvoje kvůli tomu dopisu." Slyšel jsem v telefonu její smích, ale nenechal jsem se vyvést z míry. I po tom všem jsem si nemohl připustit to, že jí nemám rád, jen jsem nechápal, proč Cath vyhrožuje.
"Našel jsem ten papírek u ní v tašce, sama by mi to neřekla.."
"Bojí se tě."
"Ne, nebojí.. a teď vážně.. proč jsi jí ten apapírek napsala? Proč jí vyhrožuješ? Za nic nemůže!" Šel jsem po schodech dolu do obýváku, aby Cath neslyšela jak na na Jane křičím.
"Ona ne.. ale ty ano.. notak.. přiznej si to.. Pořád mě miluješ..I když bych tě teď měla nenávidět, že jsi mě málem zabil.. Chci, aby si ona zažila to samé, co jsem si zažívala já v té nemocnici.. Měl by jsi si na ní dávat pozor.. Víš co? Běž se podívat zpátky do ložnice, možná tě čeká překvapení.." Zrychlil se mi dech a dostal jsem strašný strach. Rozběhl jsem se nahoru do pokoje. během dvou vteřin jsem byl v pokoji. Rozhlížel jsem se, ale Catherine nikde. Podíval jsem se na displej, hovor ještě neskončil.
"Co jsi jí udělala?! Jestli jí ublížíš tak tě zabiju!" Nekontrolovatelně jsem zakřičel do telefonu, ale slyšel jsem jen její smích.
"Stejně tak jako mého bratra?" Řekla, ale v jejím hlasu jsem nepoznal žádné emoce, žádnou lítost.
"Je těhotná!!" Zakřičel jsem a v mobilu bylo ticho, až po chvíli se ozývalo pípání, típla to. Šel jsem k otevřenému oknu.
Omlouvám se, že je část krátká, ale začala jsem psát moc pozdě a ještě k tomu o tom přemýšlet co píšu.. :D.. Vstávám brzo, ale snad večer vám napíšu další část :) Mějte se krásně ♥ :).
